Dílo #4656
Autor:Kodynie
Druh:<žádný>
Kategorie:Próza/Povídka
Zóna:Jasoň
Datum publikace:29.03.2004 08:34
Počet návštěv:3575
Počet názorů:33
Hodnocení:5
Patří do archívu:<Soukromý> Seregil: Oblíbenosti

Arachnofóbie
Arachnofóbie

Přistál mi na ruce malý pavouček. Najednou se tam objevil, ani mne jeho nožičky varovně nezašimraly, když se vydal na svou průzkumnou pouť. Sotva jsem koutkem oka zahlédla to stvořeníčko, ruka automaticky a bleskurychle smetla na zem tu strašlivou bestii a noha se napřahovala, že ho nemilosrdně zašlápne. Měl štěstí ten mrňous, byl tak drobounký, že jsem ho na zemi nemohla pohledem najít, aby noha mohla bezchybně dokončit svou misi.

V našich krajích ve skutečnosti nežijí smrtelně jedovatí pavouci anebo jiným způsobem nebezpeční. Jsou to jen neškodná zvířátka, která si jen tak žijou, člověčí existenci vůbec nevnímají a myslím, že poměrně vysoké procento jich umírá pod lidskýma nohama, když kolem nich hystericky křepčí, kdykoliv je nečekaně zahlédnou podle lidských měřítek v nepřijatelné vzdálenosti od své osoby.

Pomatuji se na chvíle, kdy jsem úzkostlivě hleděla do rohu místnosti na záchodě, kde se s nimi člověk nejčastěji setkává ve svém příbytku. Hypnotizovala jsem toho velkého černého tlustého chlupatého pavouka, jestli se náhodou nevydá na pochod k mé maličkosti. Brr, to jsou odporní pokoutníci, hnusní už na pohled. Volávala jsem maminku, ať tu potvoru jde vymést koštětem, jinak tam nevkročím.

Jednou večer jsem zírala na strop v panické hrůze. Seděl tam, nebyl z řádu záchodových chlupáčů, byl menší šedivý a hladký. Už se spalo, bylo zhasnuto a já přikovaná strachy k posteli jsem jen zoufale doufala, že se nespustí ke mně dolů. Jako by pavouk tušil mé obavy, dal se do pohybu. Zatajila jsem dech a pak si všimla že si to štráduje ode mne k oknu, udělal si cestou pár pro mne krušných přestávek, ale hluboký oddech, když mi zmizel z dohledu, mne pak dokonale uspal.

A co ten chudák sekáč, co jsem ho jednou smetla ze své nohy, když jsem si seděla někde jen tak na louce. Sekáči se svýma elegantně dlouhýma nohama mne vždy fascinovali a ráda jsem je z uctivé vzdálenosti pozorovala.

Odkud tedy pramenil ten můj iracionální strach a odpor k pavoukům? To se musíme vrátit do hluboké minulosti, když jsem byla ještě malé robátko holátko. Maminka musela na pár týdnů do nemocnice a nás nechala hlídat hodnou námi dětmi všeobecně a bez rozdílu milovanou tetou Ančou, která byla ochotna se čtyř malých opuštěnců na ten krátký čas ujmout. Tatínek musel chodit do práce. Tak jsme jí tam pobíhaly po bytě jako pytel blech.

V té době pro nás bylo vše neznámé, hlavně nás přitahovaly elektrické zásuvky. Tetinka nevěděla, jak nás přinutit abychom do nich nestrkaly prsty nebo jiné vodivé předměty. Varování typu je to nebezpečné, zabije vás to, nezabíraly. Tak prohlásila, vylezou na vás pavouci. Když se maminka vrátila z nemocnice, dílo zkázy bylo dokonáno, plačtivě jsme pak za ní běhávaly, kdykoliv někdo z nás malých zahlédl někde pavouka. Maminčina křížová cesta začala, jak zaslechla odkudkoliv slovo pavouk musela přiběhnout ať dělala co dělala, pokud nechtěla aby se jí tvořily nervózní fronty a shluky např. před již zmiňovaných záchodem.

Když jsem byla starší, rozumně jsem si říkala, pavouci jsou nevinní a nic ti neudělají. I přesto si od nich zachovávám nezdravý odstup dodnes. Když je nečekaně zahlédnu běžet po zemi, dělá mi až sadisticky radost, když si na ně mohu šlápnout a rozmáznout je, v té chvíli šoku mívá můj rozum totální výpadek a mé tělo naprogramováno podmíněným reflexem jedná zcela bez zábran, potom se vždy musím za svůj čin stydět.

Žádám tedy všechny, kdož vychováváte děti, abyste se nedopustili takového faux pas a nepomlouvali ty nebohé živočichy podobnými způsoby před dětmi a nevyráběli z nich tak doživotní stroje na zabíjení pavouků nebo roztřesené hromádky neštěstí, které v některých případech může zabít i pouhý pohled na objekt strachu.

Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Kodynie', 30.03.2004 10:18.

Názory čtenářů
29.03.2004 09:48
Humble
Šlápnout na pavoučka? - To přece přináší smůlu! :o)
29.03.2004 09:51
Gejza Horvát
Pavouci přece nosí štěstí:) ... když jsou dost daleko! Já nezabíjím, když se náhodou nějaký pokoutník na prahu objeví, vemu kelímek a noviny a za chvíli už si to pavouk štráduje po nejvzdálenějším koutu zahrady:) ... a jsme oba spokojený.
29.03.2004 10:15
Ilona
Přiznám se, že taky nemám pavouky ráda a dost jsem jich zašlápla ještě jako dítě. Teď sice před nimi pořád utíkám, ale už je nezabíjím. :)
29.03.2004 10:23
Kodynie
Humble napsal(a):
Šlápnout na pavoučka? - To přece přináší smůlu! :o)
Mně to nepovídej, řekni to tomu robotovi ve mně. Strojový mód je nezvratilný, dokud nedokončí svou misi.

Gejza Horvát napsal(a):
Pavouci přece nosí štěstí:) ... když jsou dost daleko! Já nezabíjím, když se náhodou nějaký pokoutník na prahu objeví, vemu kelímek a noviny a za chvíli už si to pavouk štráduje po nejvzdálenějším koutu zahrady:) ... a jsme oba spokojený.
Tak na tohle mám lidi, chytat a nosit pavouky před dveře našeho bytu, ale někdy nejsou po ruce a Robot bývá mnohdy skutečně nemilosrdný.

Ilona napsal(a):
Přiznám se, že taky nemám pavouky ráda a dost jsem jich zašlápla ještě jako dítě. Teď sice před nimi pořád utíkám, ale už je nezabíjím. :)
Vidíš to, Tys je zašlapávala jako dítě, já před nima prchala. Teď před nima prcháš a já je rádobystatečně zašlapávám pečlivě obutou nohou.
29.03.2004 10:37
Humble
Já je většinou vyháním - i když je otázkou, zda pavouček vyhozený z okna má nějakou šanci pád z devátého patra přežít.
Vraždím jenom takové ty skákací pavouky, co nedělají pavučiny, koušou, a vyhnat se nedají :o)
29.03.2004 11:08
Kodynie
Humble napsal(a):
Já je většinou vyháním - i když je otázkou, zda pavouček vyhozený z okna má nějakou šanci pád z devátého patra přežít.
Vraždím jenom takové ty skákací pavouky, co nedělají pavučiny, koušou, a vyhnat se nedají :o)
Myslím že pádem z okna se jim nic nestane, jsou lehcí a pavoučí nitkou se jim určitě podaří cestou dolu někde na fasádě zachytit, z toho nemusíš mít špatné svědomí. Skákající a kousavé pavouky neznám, asi se tu u nás nevyskytují.
29.03.2004 21:50
Wopi
:)
30.03.2004 15:09
Ilona
Kodynie-Vidíš to, Tys je zašlapávala jako dítě, já před nima prchala. Teď před nima prcháš a já je rádobystatečně zašlapávám pečlivě obutou nohou.

Předaly jsme si štafetu:))
02.04.2004 13:57
Seregil
Co říct...
28.04.2004 09:21
Paranoicus
Ha-ha. Koho tu někdy rafnul pavouk?
28.04.2004 09:56
Wopi
Mě.
28.04.2004 10:58
Paranoicus
Pavouci mají zůstat za skříní, v posteli je nechci.
28.04.2004 11:57
Kodynie
Paranoicus napsal(a):
Ha-ha. Koho tu někdy rafnul pavouk?
Humble říkal taky, že ho nějaký pokousal, že prý to byl nějaký skákavý druh, ale ten já neznám.
28.04.2004 12:00
Wopi
Mě rafnul takovej ten velikej křižák a pekelně to oteklo a vůbec to nebylo příjemný - přirovnal bych to k vosímu žihadlu.
28.04.2004 12:04
Humble
Vos mě jednou žahlo asi pět najednou, a celkem v pohodě, to bych se možná víc bál toho křižáckého tažení :o)
28.04.2004 12:04
Kodynie
Wopi napsal(a):
Mě rafnul takovej ten velikej křižák a pekelně to oteklo a vůbec to nebylo příjemný - přirovnal bych to k vosímu žihadlu.
To nás učili ve škole, že křižáci jsou jedovatí (ne smrtelně) a že si máme na ně dávat pozor, ale já v životě žádného nepotkala, také nám říkali že jsou u nás dnes vzácní, ikdyž to byl v těchle končinách dříve běžný druh.
28.04.2004 12:06
Kodynie
Humble napsal(a):
Vos mě jednou žahlo asi pět najednou, a celkem v pohodě, to bych se možná víc bál toho křižáckého tažení :o)
Trpiteli, to mne jednou štípla včela do krku a taky mi to stačilo.
28.04.2004 12:12
Humble
Naštěstí tohle bylo do rukou a tak. Ve třech jsme obraceli po zimě loďku, já držel lehčí příď, ostatní dva těžší záď. Vosí hnízdo bylo v přídi, takže ti dva ho viděli dřív a začali zdrhat. Teprve když byli dost daleko, zařvali "vosy!", jenže to už jsem věděl taky. :o)
28.04.2004 12:30
Kodynie
Humble napsal(a):
Naštěstí tohle bylo do rukou a tak. Ve třech jsme obraceli po zimě loďku, já držel lehčí příď, ostatní dva těžší záď. Vosí hnízdo bylo v přídi, takže ti dva ho viděli dřív a začali zdrhat. Teprve když byli dost daleko, zařvali "vosy!", jenže to už jsem věděl taky. :o)
To byli ale zlí hoši. To nemohli zařvat dřív než začli utíkat? Já bych s nima pak v životě slůvko nepromluvila.
28.04.2004 17:02
Humble
Já už pak v životě nepromluvil s těma vosama :o)
[ > ] [ >> ]

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)