Voněla se cirónem vždy když pracovala jako konkubína.
Nábřeží ji znalo jako tu co se prochází s kameny v dlani a čeří už tak neklidnou hladinu.
Ráda se krčívala pod mostem ve chvíli, kdy přes něj couval návladní vlak.
V neděli se proměnila ve vrbu u kostela, aby jste se měli komu svěřit.
Byla a je mým jediným vysněným "deja vu", které si stále připomínáte až nevíte co je vlastně skutečnost....
|
|