U sloupu opřený pán s pupkem pivním vyhlížel náš expres severní. Nesměle. Ten se zastavil, pán si jej prohlédl, snad i pokynul průvodčímu, podíval se skrz půlitr kde zbytek pěny hladil stěny sklenice: "No nic, dám si ještě jedno a pak pojedu" Výčepní třetí koleje tak pokrčil rameny a pohodil svým metalovým příčeškem. "Však ono zase něco, někdy pojede.", vzadu u stolu ohlašoval pán v modrém do mikrofónu... |
|