geiša - umělec/umělkyně, v Japonsku se tímto termínem označovali interpreti různých hudebních žánrů a tanečníci či tanečnice, kteří bavili hosty v čajovnách a restauracích, pojem geiša proto označoval nejen ženy (onna geiša), ale také muže (otoko geiša)
geta -         dřevěné sandály
čaja/očaja - čajovna
hitoe -         nevypodšívkované kimono
maiko -        adeptka na gejšu
suši -           pokrm ze syrové ryby podávaný se
                   sladkokyselou rýží
šamisen -     třístrunný nástroj, na který gejši běžně
                   hrají hostům
kabuki -       japonský dramatický žánr, v němž se
                   uplatňuje hudba a tanec, vznikl v 17.
                   století a byl především zábavou
                   městských vrstev

gejši - hetéry ve starověkém Řecku, kiseng v Koreji, femmes savantes ve Francii 17. století, konkubíny v císařské Číně

* * *

Ume no mi mo                            I rané slívy

Irozuku koro ja                           Se zbarví do červena

Sacuki ame                                V májovém dešti


* * *

Mijako hanarete                         Opouštím Kjóto

Tabi no só hitori sabišiku            Sám, tak sám

Kiša no mado                             Za oknem vlaku

Namida kakušite                         Slzy polykám

Oča oča oča                               A prosím

Hitocu čódai na                          Čaj, jen čaj



* * *

Sake no hitocu ga                      Číška sake

En no haši ...                             Zpečeťuje pouto ...

* * *

Šedesátá léta 19. stol. byla zlatým věkem gejš. Relativně neformální prostředí čajoven, do nichž se zvaly gejši, se velice lišilo od atmosféry nevěstinců. Nevěstky budily trochu staromódní dojem v porovnání s gejšami, které se oblékaly podle poslední módy - a ve skutečnosti ji často samy vytvářely. Zatímco o nevěstkách se soudilo, že jediné, co je zajímá, jsou peníze, o gejšách bylo známo, že jsou vnímavé, věrné a rozumějí galantnímu dvoření. Měly dobrý styl.  V Kjótu navíc prokázaly odvahu a ochotně riskovaly život, aby ochránily své milence z politického disentu. Gejši se staly hvězdami veřejné zábavy a nositelkami lokálního koloritu. Tančily a bavily hosty čajoven. Spisovatelé psali romány, díky nimž gejši vstoupily do obecného povědomí jako odvážné romantické hrdinky.

"Neladí-li barvy šatu s ročním obdobím, s jarními květy a podzimními odstíny, pak veškeré úsilí je marné jako rosa."

* * *

Isasaka no                        I lehké smítko

Čiri mo medetaja               Bývá dobrým znamením

Koto hadžime                    Když začínáme

* * *

Gejši nejsou číšnice. Gejši na banketech nikdy nejedí.

Sambon ga areba taberareru. - Tři struny člověka uživí. (Úsloví gejš)


* * *

Haru kaze ga                        Jarní vítr šeptá

Sojo sojo to                          Štěstí, pojď

Fuku wa uči e to                    Pojď k nám!

Kono jado e                  Voňavé slivoně vydechují

Oni wa soto e to                     Ďáblové,

Ume ga ka sojuru                   Ať jste ti tam!

Ame ka juki ka                       Ať si prší!

Mama jo mama jo                   Ať si sněží!

Konja mo ašita mo                  Dnes večer se napijem

Icuzuke ni                              Zázvorového sake

Šogazake                               A zítra večer také

* * *

Gejša musí umět obsluhovat "zhýralé chlapečky", jakými se japonští muži často stávají, když se opijí, a musí snést určitou míru žertovného provokování. Jestliže v něm host zajde daleko, pak gejša nasadí káravý tón přísné matky. Zdá se, že japonským mužům se i to líbí a že s chutí hrají neposlušné synáčky. Jakkoli naivní a stupidní nám může tento druh humoru připadat, co do bouřlivé nezkrotnosti se mu nic nevyrovná. Je to možná jakýsi ráj na dětském písečku: v saloncích čajoven nalézají japonští muži volnost, jaká jim nikde jinde není dopřána.

* * *

Ukijo cuma                         Cupitá lehce

Cumasaki karuši                 Žena prchavým světem

Koromogae                         Zas v jiném rouchu

Haiku (俳句) je lyrické trojverší s počty slabik 5–7–5. Jde o jednu z nejdůležitějších forem tradiční japonské poezie. Haiku také často obsahuje „sezónní slovo“ (tzv. kigo) popisující roční období, ve kterém se haiku odehrává.

Zřejmě nejznámějším haiku je Žába od zakladatele tohoto básnického stylu Bašóa:

古池や      Furuike ya

蛙飛び込む Kawazu tobikomu

水の音     Mizu no oto

Ve velmi volném překladu:

Prastarý rybník,

žába do něj skočí —

žbluňk!


Ezra Pound:

Spring .....
Too long .....
Gongula .....