Kapitola 2.

Jen, co jsem dojedl, oblékl jsem se a jel na obchodní schůzku. Chtěl jsem uzavřít smlouvu s jedním německým chovatelem koní.  Zajišťoval bych mu dopravu na české soutěže, krom toho bych i dovážel jeho malířská díla do galerií, nebo na dražby. Pokavaď by vše vyšlo, tak bychom si s Evou docela přilepšili. Dojel jsem k Národnímu divadlu, nechal auto v podzemních garážích a pěšky došel na místo schůzky, do kavárny Slavia. Sedl jsem si k zarezervovanému stolu, objednal si jablečný juice a čekal. Asi s patnáctiminutovým zpožděním dorazil pan Zigfried Stohl. Vysoký, typický impresário, dlouhé vlasy stažené do culíku a svým stylem oblékání hlásící, že je vlastníkem švýcarského konta. Usedl a objednal si skotskou se sodou. Mluvili jsme německy. Můj první dojem namyšleného boháče se po chvíli rozplynul. Zigfried byl velmi sympatický a inteligentní člověk. Objednali jsme si jídlo a z naší obchodní schůzky se najednou stalo přátelské posezení. Akorát jsem spolknul poslední sousto a musím říct, že mi dalo zabrat to do sebe nasoukat vzhledem ke kachně, která už obývala můj žaludek od poledne, když se mě Zigfried najednou zeptal. ,,Patříte mezi ty lidi, kteří se nechají jen tak lehce zastrašit, anebo jste silná nátura?“ Otázka mě docela zaskočila, byla docela osobní a hlavně jsem nechápal její význam. ,,Proč se ptáte?“ zeptal jsem se. ,,Nejdříve mi odpovězte, pak vám možná odpovím i já.“ Koukal jsem na něj a přemýšlel… nevěděl jsem, co si mám o tom myslet. Po chvíli jsem mu odpověděl. ,,Nebojím se riskovat, kdybych se bál, nemohl bych podnikat.“ ,,A pokud se ptáte, jestli se nechám zastrašit, říkám ne.“ ,,Nemám důkazy, budete mi muset věřit tak, jak věřím já vám!“ Teď se strany otočily. Zigfried na mne koukal a hluboce přemýšlel. Začal jsem být už nesvůj. Nakonec promluvil. ,,Tak dobrá, věřím vám.“ Mám totiž takový menší problém.“ Pokaždé, když někam vyšlu své koně nebo obrazy, někdo přepadne moje vozy, nebo připraví nějakou jinou sabotáž.“ Naposledy dostal můj nejlepší kůň, Spring flow, těsně před závodem napít, takže když běžel, měl v žaludku rybník… dokážete si představit jak závod dopadl.“ ,,Zkoušel jste nějaká bezpečnostní opatření?“ zeptal jsem se. ,,Samozřejmě, ale pokaždé se jim povedlo nějak proniknout.“ Například před dvěma měsíci jsem si najal seriozní firmu, aby převezla mé obrazy do jedné galerie.“ Nebyly pojištěné, proto jsem si najal ještě jednu bezpečnostní službu…a jak to dopadlo?“ Ochranka se druhý den probudila ve svém voze šedesát kilometrů od galerie.“ ,, Nic se nepamatovali a po obrazech se slehla zem.“ ,,Předpokládám,“ řekl jsem, ,,že se od toho obě agentury distancovali?“ ,,Samozřejmě,“ odpověděl. ,,A co požadujete ode mne?“ zeptal jsem se. ,,Dlouho jsem hledal nového člověka pro dopravu, kohokoliv jsem se zeptal, odkázal mě na vás. Prý jste víc než spolehlivý a velice inteligentní.“ Toto blahořečení mne velice potěšilo. ,,Ale stále jste mi neodpověděl na moji otázku,“ řekl jsem se. ,,Omlouvám se, takže moje prosba. Kromě zajišťování dopravy pro mne bych si přál, abyste se pokusil vypátrat, kdo mě takhle ničí.“ Docela jsem byl překvapen, i když jsem něco podobného očekával vzhledem k jeho chování. Chvíli jsem na něj hleděl a potom jsme se zeptal: ,,A jak si to představujete?“ ,,To nechávám plně na vás. Pokud se chcete zeptat na peníze, tak… Dopravu vám budu platit zvlášť v nadstandardní sazbě, samozřejmě pokud vše půjde hladce… a vyšetřování: odměním se vám až po skončení jednorázově a štědře. Veškeré náklady na naši malou dohodu vám budu hradit.“ I když jsem tuto odpověď neočekával, potěšila mne. Nejsem na peníze a nikdy jsem nebyl, ale mám rodinu, která se teď ještě o jednoho člena rozšíří a chci ji zařídit bezstarostný život. ,,Dobrá,“ řekl jsem, ,,tak jaká je moje první zakázka?“ ,,Příští týden se koná dostihový den na mosteckém Hyppodromu, chtěl bych tam poslat Spring Flowa.“ Domluvili jsme se na všech podrobnostech, sepsali smlouvu a rozešli se. Já se ještě zastavil v kanceláři. Po cestě jsem nad tím vším přemýšlel, možná se mi podaří, abychom si zase o něco přilepšili, ale také můžu svou rodinu připravit o otce a manžela. Možná to přeháním, podle mne to nebude až tak horké… a taky se mi třeba ani nepodaří na nic přijít a zklamu Zigfrieda. Ani nevím, proč mi tolik záleží na tom, abych ho nezklamal… zvláštní. Zaparkoval jsem na dvoře našeho sídla. A šel do kanceláře. Naše tzv. sídlo bylo umístěno na starém Smíchově. Bývala to za první republiky továrna na provazy, později během komunismu to býval sklad armády a nyní našeho sídlo. Bylo ta typická prvorepubliková továrnička, líbila se mi. Další z důvodů proč jsem ji koupili byl, že jsem potřebovali místo na naše vozy a i nějaký sklad na náš artikl… byla prostě ideální. Jen co jsem vešel do kanceláře, zavalila mne Martina, moje sekretářka, hromadou vzkazů. Sedl jsem si do křesla a jen tak koukal, pořád jsem musel myslet na tu naší dohodu. Držel jsem v ruce smlouvu, kterou jsme sepsali se Zigfriedem. Nebýt těch peripetii kolem, byla by perfektní.

Obvolal jsem co jsem měl, podepsal mzdy zaměstnancům a šel se podívat do haly. Kromě koní jsem měl ještě jednu velkou lásku, byla to auta. Vešel jsem do haly, akorát moji mechanici vyměňovali hlavu motoru na našem jednom ze čtyř velkých náklaďáků. Byl jsem asi zvláštní, ale měl jsem rád tuhle vůni, která se táhla celou halou, byly to výfukové výpary smíchané s vůní oleje a železa. Vždycky, když jsem se potřeboval odreagovat, pracoval jsem na autech. I můj vůz prošel všemožnými úpravami, které jsem dělal sám. Na začátku našeho podnikání jsem byl naším hlavním a vlastně jediným mechanikem já. Prošel jsem halou a namířil si to do skladu. Náš hlavní artikl byl nábytek. Má žena spolu ještě s Hankou a Michalem, naši nákupčí, jezdili po republice a nakupovali jej. Poté, pokavaď to bylo potřeba jsme ho poslali na opravu, a nakonec vyvezli do světa, hlavně do Kanady a Spojených států. Když se naše firma rozrostla začali jsem podnikat i z jiným věcmi, například i z dopravou. Když jsem vše prošel, vrátil jsem se do kanceláře, zařídil ještě pár věcí a v osm večer vyrazil domu. Nebylo mi zrovna nejlépe. Pořád na mě doléhaly poslední dva večery. Zastavil jsem před barákem, nastoupil do výtahu pomalu jel do bytu. Najednou se výtah zastavil.