| Dílo #14946 |
|---|
| Autor: | cantes |
| Datum publikace: | 28.03.2005 18:34 |
| Počet návštěv: | 888 |
| Počet názorů: | 5 |
| Hodnocení: | |
| Prolog |
|---|
|
| Sportovní "úspěchy" |
Atletická dráha je už přes devět let něco jako můj druhý domov. Téměř každý den se na Julisce do úmoru honím za... Za čím vlastně? Proč se člověk zadýchává a potí? Aby ho druhý den všechno bolelo?
Jak už jsem řekla, devět let se honím za něčím, co zdánlivě nedává smysl. Někdo by mi mohl namítnout: Trénuješ přece proto, abys byla lepší a lepší a šplhala stále výš v atletických žebříčcích. Jenže... mé sportovní "úspěchy" nedosahují nebeských výšin, spíš jen lehce poskakují nad zemí. Asi je to osud, že mé nejlepší umístění bývá většinou čtvrté a nižší. Rozhodla jsem se nezávodit.
Když pak ale vidíte v televizi nebo na vlastní oči všelijaká ta mistrovství světa, přijde vám to líto. Chvíli nad tím přemýšlíte a najednou se vám rozjasní v hlavě. "Zase to zkusím!"
Většinou to ale končí stejně, ba i hůř. Stojíte na stadionu Evžena Rošického a když se rozhlédnete kolem sebe, spatříte spoustu nadupaných sportovců, které prostě "nemůžete porazit". Sebevědomí vám nepřidá ani rozhodčí, kterému ke smrti chybí jen krůček, když vás na prezentaci přečte jako Blahníkovou, ani startér, co vám oznámí, že 100 metrů překážek se běželo už před hodinou.
Tak se znovu uchýlíte do sebe a opět jen trénujete a trénujete. Nebo si k atletice přidáte další sport. Dejme tomu... lakros? A najednou se vše mění, najednou stoupáte ke hvězdám, když slyšíte rozhodčího volat "Číslo 44 gól!".
A tak mi přijde, že nemá cenu se celý život za něčím hnát. Že každý časem narazí na něco, v čem vyšplhá výš než většina ostatních. |
|
Počet úprav: 4, naposledy upravil(a) 'cantes', 06.09.2007 11:56.
| Názory čtenářů |
28.03.2005 18:41
 Wopi
|
hm, zase někdo, kdo očekává, že ostatní budou číst jeho, když sám(sama) nečte ostatní :-/ |
28.03.2005 18:51
 cantes
|
ale já čtu, jen nemám pevný připojení, tak tu nemůžu trávit moc času. Promiň... |
28.03.2005 21:04
Datel Woody
|
Když mi to přestalo jít v atletice, postavil jsem si doma rogalo.
Nevyhrával jsem ani v jednom ani v druhém ale byla parta a legrace :-) |
29.03.2005 10:26
flétnista
|
No já bych to nevzdával - atletiku ani psaní. A zbytečně se nepodceňuj :-)
A souhlas s Datlem, aspoň že je sranda, sedět doma na zadku a koukat do blba - nic moc. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|