Poznal jsem pár týpků co maj hodně trávy a co jí taky hodně hulej a pak do tmy svítí svýma červenýma očima a přestanou se smát jen tehdy když jim dojde dech a začnou se dusit pod tlakem kouře v plicích co ho tak ochránčlivě drží aby ani kousíček nepřišel nazmar a pak je už zase tady u mě v mé ruce v plicích v duši na očích které se stále soustřeďují do jediného bodu který prostupuje každým jsoucnem a sahá až daleko za schopnost myšlení a ztrácím pojem o čase o bytí samotném když sedím jak přikovaný a jazyk se mi v ústech přilepil na patro a mé tělo zalilo příjemné teplo jen na ruce je mi zima protože do nich bodá tisíce miniaturních jehliček a já s nima musím hejbat jinak by snad odumřely a pak bych se neměl ani jak najíst protože slunce vytvořilo záplavu zlatých přívěšků ve kterých se topím a slyším své srdce jak tluče divně nahlas a hlava v rytmu pokyvuje a celé tělo by chtělo k hvězdám stoupat a válet se v nadpřirozených jevech a mluvit o filozofii a chlastat pak se poblít tam dolu lidem na hlavu když mě nechápou a pak si spokojeně lehnout se svou dívkou do postele a milovat se v rytmu reggae.