Hořkost

Já jsem Vaše propast a černá díra,

na lásku ke mně se sic neumírá,

však budou hlas i ruce se Vám chvět,

až o citech Vašich začnete mi vyprávět…

jak touhou dýchá ve Vás celý kraj,

že jsem Vaše múza, Medúza i Lorelei…

Sotva však sama začnu se Vás ptát,

proč zrovna mne chcete mít rád,

nezbude slůvko jediné z těch Vašich vět.

Zapadnou v propast, odkud není cesty zpět.

A já budu jak hrob, jak černá díra,

v níž pohřbena zůstane naděje a víra

v čarovný lásky květ,

jenž přenáší hory i svět….