odložila oči na noční stolek promnula prázdné důlky a směrem k oknu pronesla: jakže? vy ke mně? a v tuto noční hodinu? přetekl přes parapet dovnitř
jsem svůj had vy Aeskulapovou holí obtočím si vás devětkrát stálice pevná v bocích věříte v domovníky a sílu klik
noc je neklidná cestou ke mně mluvil vítr pískal zle a v mých límcích žijí hejna stesků ač v kapsách maje cukru koně jsem nepotkal jen tiché ržání odkudsi k uším doléhalo
myslím sen a mluvím trny vás pod jazykem chovám
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'blondýna', 05.08.2004 22:43.
nevim sice jak to tak brat..-) ale libi.. a vyvolava i usmev..coz asi nemelo, jenze ja jsem cynik, ironik a take uz mi ta cestina asi tak nejde. TIP nicmene a anyway..-)
jé už i tady.... doufejme, že sem Zdeneček dá tu svou Lyrykovštinu, chtěl sem napsat píčovinu nebo čůrákovinu, pak mi ale došlo, že bych tím pohlavní ústrojí urazil....
Prostředek bych jemně vyextrahoval. Ne příliš, ale luhovala jsi ho v hlavě asi jen krátce. Kdežto začátek a konec se ti opravdu velice povedl. Asi budeš mít talent, blonďatá... A ten mazut mi nevyčítej, holt barva je barva...:)