Dílo #73342
Autor:M.A.Rek
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:16.09.2021 15:02
Počet návštěv:55
Počet názorů:5
Hodnocení:3 1 3

Prolog


O líci i rubu veršování

Veršispalující

Když verše vzlínají a vláhu dávají večeru,
spočinou na duši a zavoní vzpomínkou,
tomu, kdo napsal je, odvahu seberu,
nahlédnout do nitra na chvilku malinkou.

Když verše vetřou se až někam pod kůži,
a mezi básní a čtenářem jiskra přeskočí,
slova ve verš se slévají, až se dech úží,
v tu chvíli zatoužím protějšku zřít do očí.

Když verše kanou, ty slzy na lících duší,
slzy z vosku do stínů svící planoucích,
temnou tuží psané jsou, a rub duše tuší,
že i čerň liter veršů nám zazáří v srdcích.


Je krásným veršů údělem srdce rozpálit,
jedno rozpálí, však jiné spálí či dopálí.

Názory čtenářů
16.09.2021 19:03
šášulka
Verši se dá kolikrát více říci či pocítit než prózou ;-)
A ty verši mluvit umíš moc hezky a vždy nějaký pocit zanechají. Opět díky za fajné počtení :-)
21.09.2021 19:39
darmoděj
Mě obzvlášť moc potěšila úvodní sloka. :-)
22.09.2021 11:00
M.A.Rek
Však taky vyrašila sama, ostatní byly naroubované až později. A děkuji.
22.09.2021 11:02
M.A.Rek
Díky moc, jsem rád, že alespoň někoho osloví. ;o)
22.09.2021 22:44
psavec
Pravda na závěr.

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)