Dílo #73255
Autor:Hanne
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie/Ostatní
Zóna:Jasoň
Datum publikace:25.06.2021 17:35
Počet návštěv:274
Počet názorů:6
Hodnocení:4 4

Prolog

Tohle jsem prostě napsala ve tři ráno.

Musela jsem vstát, napsat to a zase jsem usnula. 

Jedné noci, když byla bouřka

Dnes v noci zdál se mi sen

Jak držím misku mrkve i s kořenem

Ve starém domě u stolu se svou matkou

Ona říká mi, ať rozloučím se s taťkou

Jdu na zahrádku ven

a k místu, kde je hlína

Kde byla pochována kdysi z mého dětství fena

Chci do té země mrkve kořeny jen tak hodit

Ale na řetězu u garáže vidím tu fenu, Astu, chodit!

Rychle k ní jdu, chci ji stihnout pohladit.

Tma, konec, světlo, musím se už probudit.

Venku zableskne se, snad za to může ta bouřka v dáli

Snad za to může pachuť té nejvíc hořké čokolády. (Neměla jsem ji jíst na večer)

Až zítra přijede za námi otec, obejmu ho a za vše mu poděkuji.

Přeju si, ať ho zem ještě nechce

Přeju si ať s námi spí ještě dlouho jen mělce!

 

 

Epilog

Slova činy objetí

A zemi dluh splatí

A zemi dluh splatí

Nikdo nový nepochopí,

nikdo starý nepochopí

Co mě svědí pod šaty

Co mě svědí pod šaty

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Hanne', 25.06.2021 17:40.

Názory čtenářů
25.06.2021 19:12
bříza
Totálně geniální !!!
25.06.2021 19:24
alex
...uff!
29.06.2021 17:09
psavec
Skvělé!
05.07.2021 22:22
Hanne
Vážím si poklony od Vás, děkuji
18.08.2021 22:09
darmoděj
Ten sen asi chtěl být napsaný...
29.08.2021 12:03
Hanne
darmoděj napsal(a):
Ten sen asi chtěl být napsaný...
:-) :-)

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)