Ten kluk byl jako veverka
měl neustálé tendence utíkat
prát se (za dobrou věc)
toulat se po střechách
šplhat po hromosvodech...
zrovna se snažil držet rovnováhu
pod kouskem podvyživeného srpku měsíce
vzteklina větru
se pouštěla do jeho neposedných vlasů
mohl se zabít,
ale na to nepomyslel
na zádech měl malý baťůžek a jen tady nahoře
se cítil úplný a na své domovské půdě,
možná trochu spider-manovsky
když se zrovna někde nehoupal
nebo neručkoval
nebo nesjížděl po požárním žebříku
tak pozoroval město pod sebou
které měl jako na dlani
zmenšené jak pirátskou minci |