Pocitovka...

Proud z rozervaných skal
po kamenech se plazí,
odnáší, co sis přál,
stokrát tě k zemi srazí,

ale dál musíš jít,
život tak rychle plyne,
jen víru v srdci mít,
přijdou i chvilky jiné,

kdy srdce okřeje
opět nadějí novou,
člověk se usměje,
oblohou pomněnkovou

slunce se kutálí
a pocit štěstí hřeje,
uplynul do dáli
ten pocit beznaděje,

co nedávno tu byl,
a ukrutně tě svíral,
jsi tu přec, abys žil,
ne abys žalem zmíral!