Romantický úlet, inspirovaný takovým poetickým zamyšlením v próze, co jsem četl. Dotyčná autorka se umí dívat a popisovat nevšedním způsobem i věci zdánlivě obyčejné...

Přicházíš domů po setmění,
hlavu půvabně zvednutou,
hvězd nad hlavou si člověk cení,
nohy víc stojí, než-li jdou.

A nebe zdá se ti být blízko,
snad stačí ruku natáhnout
a jednu z hvězd, co jsou tak nízko,
tu nejhezčí, si utrhnout.

Večery krásné duši hladí
i když se nebe zatáhne,
ač tma je, málo ti to vadí,
srdce tvé hvězdou prohlédne...

I v této nelehké době je třeba se občas zastavit, rozhlédnout se kolem sebe a vnímat krásu okamžiku...