Dílo #73004
Autor:Pepík z Hudlic
Druh: Tvorba
Kategorie:Jiné/Dětem
Zóna:Jasoň
Datum publikace:11.01.2021 07:01
Počet návštěv:24
Počet názorů:7
Hodnocení:2 2 3

Já jsem pes VII/Ještě větší smečka

Julča začala bydlet u nás. Líbí se mi to. Páník má dobrou náladu a každou chvíli mě někdo drbe nebo hladí.

Když mají nějaké jídlo, vždycky se o ně se mnou podělí, něco mi hodí páník a něco Julča. Navíc mi dávají dobroty do mé misky.

A ven chodíme všichni najednou. To je krásné ven! Samozřejmě jsme zase potkali Báro. Utíkala ke mně a vrtěla ohonem. A já za ní. Taky jsem vrtěl svým ohonem. Aby věděla. Olízal jsem jí voňavý zadeček.

Ale dneska tu neměla jen paničku. Taky nějakého páníka. Že by to byl někdo jako Julča? Ale on?

Můj páník s nimi začal vydávat lidské zvuky.

„Je vidět, že naši pejskové se mají rádi, že?“

„To jo, hihi.“

Ta panička od Báro tak hezky hýká, jako malý psík..

„Nechtěli byste se s náma projít?“

„Proč ne? Já jsem Lucka a to je Standa. A tohle naše Bára.“

„Moc mě těší. Honza. Moje přítelkyně je Julie. A máme Bena. Občas s ním jezdíme na výlety i za město.“

„Tak tam taky můžeme jet společně.“

My ale s Báro nic neslyšíme a olizujeme se. Ona umí tak krásně lízat můj čumák!

A jednou páník řekne ven a já vím, že tam zas bude Báro. A taky je! Páník otevře svůj přesouvací domeček, skočím do něj já a Julča, Báro skočí do jiného domečku se svými pány. Jenom aby ji nepřesunuli někam jinam! Celou dobu se strachuju. Jsme na místě.

Honem vyskočím a vidím, že Báro ze svého domečku vyskočila taky. To jsem rád! Tady to znám. Je tu blátivá cesta a stromy a taky velká louže vody. Štěknu na Báro, aby utíkala za mnou. Báro se dá do běhu.

„Aha, Ben běží k jezírku!“

Slyším páníkův hlas a svůj zvuk Ben, ale je mi to jedno. Už jsem u louže. Tady zůstalo moje šišku. Hele, najednou je úplně u břehu a dá se snadno vylovit. Vezmu ho do tlamy a nesu své Báro. Ta ho očichá a zase vrtí ohonem.

„Tak děcka, kdo bude u šišky první?“

Páník hodil moje šišku. Dám se do běhu a Bára se mnou.A k šišku přibíháme společně! Báro je moc šikovná.

Ohlédnu se na naše pány. Všichni mají obloučkové čumáky. A pak zaslechnu to známé mlask, mlask.

Zabořím spokojeně svůj čumák Báro do chlupů. To jsme velká smečka!

Víte, lidská mláďata, já nejsem jen tak obyčejný pes, já jsem hrozně šťastný pes!

Názory čtenářů
12.01.2021 22:26
psavec
Moc hezky se mi četlo.
13.01.2021 09:19
Pepík z Hudlic
To jsem rád. :-)
16.01.2021 01:10
W.Floyd
Ťap!
16.01.2021 01:35
W.Floyd
Vypadá to, že psím příběhům je konec (?) Četl jsem si je a říkal si. To je psané tak trochu prsty od K. Poláčka.
Pěkné vyprávění (zejména) pro milovníky zvířátek. Napadlo mi, jak jsme jim vložili do jejich hlaviček naše lidské myšlení. Možná - třeba, je fajn, že jsou ve skutečnosti zcela po psovsku nesrozumitelnými. Co by nám asi tak řekli? Kdo ví (a možná bysme se velmi divili) co si o nás opravdu zvířátka myslí.
Čtení pro mě pěkné a pohodové. Díky, Pepíku. A oceňuji kompletně Tvé dílko, jako výborné.
16.01.2021 07:27
Pepík z Hudlic
Floyde, moc děkuju, i za ty ťapky. Trochu jsem si něco načetl o psím vnímání světa, třeba vidění barev, ale samozřejmě kvůli příběhu ten pejsek musí uvažovat trochu lidsky. A co si psi o nás myslí? Pokud jim neublížíme, jistě jen to pěkné. :-))
17.01.2021 10:31
šášulka
Mám na svém čumáku veliký a spokojený oblouček :-)

A kouličku za celý sedmidílný příběh. Vřele ho doporučuji všem milovníkům zvířátek, nejen pejsků :-)
17.01.2021 12:53
Pepík z Hudlic
Díky Šášulko. Potěšilo to mně i Beníka. :-)

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)