9. října, pátek

Dneska jsem celej den uklízela u Nováčků. Ten jejich hezky zařízenej byt mě vždycky fascinuje. Čtyři pokoje, každej v jiné barvě, všecko ohromně sladěný! To já mít doma nikdy nebudu. Ale luxování koberců, válend, křesel si u nich vždycky užívám. V tý roušce se mě teda u toho blbě dejchá, ale co nadělám. Potom ještě vytírám takzvanou zimní zahradu. Tam jsou jen parkety. Je ze tří stran prosklená, mají tam fůru kytek. A taky knihovnu. Uprostřed je ratanovej stoleček se dvěma křesílkama, no, nádherný místo na počtení. Trochu jsem koukla, co tam mají za knížky. Nahoře je beletrie a ve spodním regálu různý praktický knížky o pěstování květin a tak. Dokonce jedna o orchidejích. Ty mám doma taky. Nedá mi to, a občas v ní zalistuju, abych se trochu poučila. Minule jsem se třeba dočetla, že je dobrý dát do roztoku cukr. Zkusila jsem to a fakt to funguje!

Nováčkovi jsou už starší lidi, ale moc milí. S paní si vždycky moc hezky poklábosíme, to mám ráda.

Zato když jsem přišla domů! Ondra dělal k večeři těstoviny s kečupem a v kuchyni byl děsnej čurbes! Nojo, Zuzka byla u tý svý kamarádky a nedohlížela. Ale co taky čekat od jedenáctiletýho kluka. Pavel jako vždy v hospodě, už to neřeším. Nejlepší je, když je tak zlitej, že se hned svalí do postele. Ale jak má jen vypito, je protivnej, vykřikuje, na všecko nadává. Naštěstí není agresivní, ta jeho opička je prostě taková hlučná. No, sousedi si už víckrát stěžovali, ale co s tím mám dělat, když mu řeknu, ať je potichu, tak začne řvát ještě víc.

Radší toho psaní nechám, slyším ho, jak odemyká. Navíc jsem nějak utahaná. Zítra půjdu volit.

10. října, sobota

Pavel včera naštěstí stěží dolezl do postele a hned usnul. Vyspával celý dopoledne, tak jsme měli aspoň klid. Řekla jsem Zuzce, ať vyluxuje, já jsem za ten tejden naluxovaná ažaž. Ráno jsem z mrazáku vyndala kuřecí řízky a skočila do školy odvolit. Hodila jsem to tý Němcový, tu znám z televize, taková fajn ženská. Pak jsem doma obalila řízky, udělala k tomu brkaši a mrkvovej salát. Květákovou polívku. Odpoledne jsme šli s děckama do Stromovky, Ondra jezdil na kole, Zuzka si vzala koloběžku. Každej si jezdil jinej okruh a já si sedla na lavičku a četla si detektivku. Teď čtu dost Klevisovou, mám rozečtený Kroky vraha, všecko od ní je takový trochu strašidelný, tahle mě zaujala, že je psaná formou deníku. Ondra tam potkal nějaký spolužáky, tak si potom s nima sedl na vedlejší lavičku a kecali.

Večer jsem dělala obložený tousty, Pavel byl už vyspanej a v celkem dobrý náladě, to zas bejvá až nepříjemně mazlivej.

11. října, neděle

Ještě že jsme včera šli do tý Stromovky, to bylo hezky, dneska je od rána zataženo a začalo pršet. Využila jsem toho a kontrolovala děckám úkoly. Učitelka jim teď posílá zadání mailem. Ondra tam měl vypočítat nějaký příklady, v češtině doplňovat i a y, Zuzka měla úkol ze zeměpisu a přírodopisu. Zabralo nám to celý dopoledne. K obědu jsem udělala vepřový se špenátem a bramborama, polívka mi zůstala ze včerejška. Pavel kupodivu do hospody nešel, zalezl ke svýmu počítači. Poklidily jsme se Zuzkou kuchyň a pak jsem jim dovolila koukat na televizi. Ondra chtěl sledovat Velkou pardubickou. Pavel před spaním zase trochu nasával, ale nebylo to tak hrozný. Takže vcelku klidnej den.

12. října, pondělí

A zas do práce. Dnes u Vondráků. Ta jejich vila mi vždycky dá zabrat. Vytřít kuchyň, záchod, koupelnu a chodbu, tam jsou všude kachličky, pak vyluxovat obrovskou halu, paní Vondráková chce navíc vyčistit zvenku skříňky Prontem, zabere to dost času. No a v prvním patře další koupelna se záchodem a tři ložnice. Práce jak na kostele. Taky umýt schody. V předsíňce v prvním patře má paní Vondráková pověšenou takovou docela hezkou tapisérii, kterou sama dělala, ale dali ji do rohu, když se vyjde po schodech, člověku padne nejprve do oka velkej plakát s mořskou pláží a palmama. Podle mě je ta tapisérie mnohem hezčí, tak jsem to zkusila prohodit. Říkala jsem si, že to s paní Vondrákovou zkonzultuju. Z mýho nápadu byla nadšená a dokonce podotkla, že pokud mě napadne ještě něco dalšího na vylepšení, ať jí to klidně řeknu. Tak jsem měla radost.

Zato doma jsem žádnou radost neměla. Hospody vbrzku zavřou, tak si Pavel natahal domů zásobu chlastu, aspoň tři basy s flaškama piva. Navíc se do nich hned pustil, na lačno, a udělalo se mu šoufl, poblil celou kuchyň. Kdyby tak paní Vondráková viděla, jak žiju! Já doma holt neřeším tapisérie. Ještě že Ondra byl venku, je dost vítr, tak pouštěli s kamarádem na Letenský pláni draka. Zuzka byla zas u tý kamarádky Lucky. Tak jsme se s Pavlem chytli. Řekla jsem mu, že takhle to už dál nejde. Ječel na mě, že když je na houm ofisu, že si to potřebuje nějak zpestřit. Nedej bože, abysme všichni zůstali doma v karanténě, to bysme asi nepřežili. No, nechce se mi to ani popisovat.

13, října, úterý

Šílenej den! Ale vemu to popořádku.

V úterý chodím k Veselejm. Tam je to pohoda. Paní skáče víceméně kolem kluka ochrnutýho  po autohavárii a tvrdí, že úklid nestíhá. Ale myslím, že by to i stihla, že spíš potřebuje někoho,s kým si popovídá. Manžel pracuje u nějaký velký firmy a chodí domů až pozdě večer. Tak to spíš beru jako povídání než úklid. Dneska taky. Líčila mi nějakej konflikt s pokladní v supermarketu, tak jsem jí to všechno odkejvala. Jo, já mám taky konflikty, ale s manželem. To jsem ještě u ní netušila,co se dovím doma.

Hned v předsíni se ke mně jako velká voda hrnula Zuzka:“Mamí, tátu porazilo auto!“

Úplně jsem ztuhla. Pavel si asi chtěl zajít pro cigarety, byl zas opilej a nekoukl se, jestli něco jede. Navíc nešel po přechodu. Prý ho odvezli do Nemocnice Na Františku. Hned jsem tam samozřejmě jela. Doktor mi toho moc neřek, akorát že má nějak blbě zlomenou nohu, dali mu to do sádry a nechají si ho tam přes noc na pozorování kvůli otřesu mozku. Udělají mu cétečko a pokud bude v pořádku, pošlou ho zítra domů. Tak to mi fakt ještě scházelo! 

14. října, středa

Tak dnes jsem pro jistotu úklid zrušila, nevěděla jsem, kdy z té nemocnice zavolají. Paní Peterková byla dost naštvaná, že s tím počítala. Ale dopoledne volali, že cétéčko sice bylo dobrý, ale Pavlovi se furt motá hlava, tak ho nechají v nemocnici další dva dny. Tak jsem nakonec k Peterkům šla.  Ona je paní Peterková stará, je jí přes osmdesát, tak ji jakákoli změna dost rozhodí. Většinou tam jen vytřu podlahy, umeju nádobí, dnes chtěla i nakoupit. Doma jsem si taky oddychla, děcka se učily. Jsem dost nervózní, jak to bude s Pavlem, bojím se, že zůstane delší dobu ležet a já ho budu muset obskakovat. Abych nepřišla o zákazníky. Radši si pustím televizi, je tam nějakej romantickej film Vzkaz v láhvi, snad se trochu uklidním.

15. října, čtvrtek

Dnešek proběhl v pohodě, ráno jsem volala do nemocnice, prý je to lepší, mohli by ho pustit do domácího ošetření zítra. Vyrazila jsem tedy k Pacovským jako každej čtvrtek. Paní Pacovská tentokrát potřebovala pomoct na zahradě, nějak spadla a narazila si ruku, říkala, že ji to bolí. Tak jsem trhala jabka a hrabala listí.

Odpoledne jsem jela za Pavlem. V nemocnici pochopitelně nemá alkohol, tak byl naprosto střízlivej a docela milej, asi jako když jsme spolu začali chodit. Bylo by to krásný, kdyby nepil. Dokonce říkal, že s ním doktor mluvil o nějaký protialkoholní léčbě a že o tom uvažuje. Zítra ho pustí domů.

16. října, pátek

Tak dnes jsem se Nováčkovejm omluvila, paní to hned pochopila. Ale ptala se ale, jestli se u ní můžu odpoledne zastavit. Nevěděla jsem proč, ale slíbila jsem to. Dopoledne jsem jela do nemocnice, objednali nám sanitku, ale dost dlouho jsme na ni čekali. Přijeli jsme až kolem oběda. Měla jsem pro Pavla nachystanou svíčkovou, tu on rád. Potěšilo ho to, říkal, že to v nemocnici moc k jídlu nebylo. Odpoledne usnul. Teď s ním budu celej víkend dám děckám instrukce, aby to s tátou doma příští tejden zvládly. Hlavně aby mu k těm lékům, co bere, nedaly žádnej chlast.

Odpoledne jsem jela k těm Nováčkovejm. Paní měla pro mě nádhernou orchidej s bílými květy! Prý si všimla, že si o pěstování orchidejí vyhledávám informace. Byla jsem z toho trochu v rozpacích, ale paní Nováčková se smála, ať mi hezky kvete. Vůbec se nezlobila.

Tím se mi celý den rozjasnil. Večer jsem ještě volala paní Vondrákové, v jaké jsem situaci. Ale že doufám, že v pondělí přijdu. Prý na mě zrovna myslela. V jaké barvě bych chtěla tapisérii? Udělá ji i pro mě, když se mi tak líbila. Byla jsem z toho celá paf.

Takové krásné dary! Ale nejvíc mě zahřálo Pavlovo rozhodnutí, že se bude léčit.. Bylo by to krásný, kdyby přestal pít. To bych potom měla uklizeno nejen v bytě, ale i v duši.