Dílo #72667
Autor:šášulka
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie/Volné verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:16.09.2020 15:40
Počet návštěv:58
Počet názorů:8
Hodnocení:4 3

Prolog
 Jen tak se mi chtělo něco takového napsat... abychom se měli rádi... ;-)
Brouzdám po stříbrném podnose…

 

 

Uklouzla jsem 
po sobě
v závrati lásky
k sobě


pohladím se
po tváři
nikdy si neublížím
to za mne dělají jiní


v překladu mé paměti
sílím
brouzdám po stříbrném podnose
vysušených slz


světlo dne kouše do očí
přesto koutky úst
úsměv malují

a mávám…

sama si mávám
uvnitř sebe


neb uklouzla jsem
ve spirální závratnosti
lásky


a bez studu vstala
neb tu divokou bytůstku ve mně
mám tolik ráda

 

;-)

 

 

Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'šášulka', 16.09.2020 15:55.

Názory čtenářů
16.09.2020 16:53
darmoděj
Nevšední nitro-procházka..myslím, že člověk by si měl umět i sám odpouštět. Hezky napsané, šášulko

16.09.2020 18:04
šášulka
Velice děkuji za tvůj názor, máš pravdu.
Psala jsem to s úsměvem... a člověk se může mít rád i s nadhledem ;-)
Sebenemajícíchserádo lidí je na světě i tak dost...
16.09.2020 22:18
Hester
Pěkné je to
17.09.2020 20:47
šášulka
Díky moc, Hester
18.09.2020 13:20
psavec
Líbí se mi.
19.09.2020 19:22
šášulka
Velikánské díky ti :-)
22.09.2020 22:13
W.Floyd
Dívčí sebe zpověď nitra povědomí. To není zdaleka tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo...
Pro mne je to vyjádřeno poeticky opravdu zdařile. Prima, Šášulko.
24.09.2020 19:28
šášulka
Moc děkuju ;-)

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)