Chtěl bych někdy ztroskotat u irského pobřeží
pokud možno s amnézií
se ztrátou paměti,
mohla by být noc
a divoká zvěř souhvězdí
by se mohla rozletět po svých drahách,
mým jediným tlumočníkem
by bylo světlo hvězd,
největším luxusem
jen domorodý karavan převráceného voru
zalátovaný pár hřebíky, šrouby, háky
a nějakou tou skobou,
co by připomínal starého kraba.
Bez jakékoliv indicie, nebo pirátské
mapy
bez znalosti boxerských pravidel drsného kraje.
A jedinou uspořádanou slavností na rozloučenou se světem
by bylo
ohlédnutí. |