Dílo #72517
Autor:rendlík1
Kategorie:Jiné/Literární reklama
Zóna:Jasoň
Datum publikace:04.07.2020 22:34
Počet návštěv:23
Počet názorů:0

OPTIMUS
Uložím své tělo ke spánku. Ano takhle to mám ve svém plánku, nakresleno. Potom bych měl spánkem spravedlivých usnout. Jen nevím jestli jsem tak moc spravedlivý, nebo jsem tak trochu vedle. Kousíček od sebe sama, už se my točí hlava, no do kola, jako něčím posedlý si promptně připadám. Utíkám a zase se vracím, jím a zase to navracím. Nevím proč tu jsem, proč jsem procitnul a zde se ocitnul. Kolikrát může člověk může říci, že se cítí jako hovno v kanále. Jo tak se někdy cítím, a i ten smrad tu někde je. Rozpolcen na součástky, prosím už neskládat. Pral jsem se a přesto jsem prohrál. Takže nakonec vstávám dělám to vše automaticky. Jsem v jakém si rozkazu, a tak se šířím po tom světě dál. Zneuznán, rozprodán, skrytě nevrlý odsunut do západu slunce, s pistolí v ruce danou v puse, tak co sračko kdy už konečně vystřelíš. Ten mozek rozprostřeš tak nějak všude. Ještě k tomu zbabělý, asi chceš být ale v jiných světa otáčkách. Utíkám do díry od bývalé dělostřelby, další začíná, asi tak půlhodina jestli to či koupím. Jsem v těch sračkách vidím tu kousky lidí. Jejich vnitřnosti, hlavy bez očí, hlavy z očima na mně zírající, nevím co je horší. Byl jsi tam v té naprosté šílenosti, co si lidé navzájem dělají. Jsou tu i lidé bez údů jež prosí o smrt. Vytáhnu pistoli, jednomu z nich to přání, tak jednoznačně zoufalé, vyplním. [b][b][/b][/b]

Názory čtenářů

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)