já byl teda v poněkud výrazný tensi -
bo ta moja krásnoočka vodtančila s růžičkou v hubě sladký s nějakým Pablem až do Argentíny, kde jako permanentně míní podléhát kouzlu elegantního tanga a mužnýmu objetí toho neřestnýho ga-úča.... milovaná Evka Shapiro - nyní ale Gonsáles či tak nějak pojejich... hehe
sem si aji jako vodpliv a uchopiv minipilníček, dál sem ohlazoval stříbrnej růžek, potvorně se šklebící...
... teda - kdybyste mne náááhodou hledali - byste mne našli v umělecký dílně Vasky Feldštejna...
von Vaska zdrhl z Odessy po posledním skvostným pogromu a ssebou si vzal zachráněnej vercajk,
aby aji v nový domovině vyrábjal různy klenotnický šperky-rukodělky zo striebra... sved malovat aji ikony, leč co s pravoslavnými ksichty v Israeli že?
ale rovněž i sledná jeho záluba mu ostala...a já ju aji empiricky odkoukával a posléze zlatozručně osvojil - stínítka lamp z různých barevných sklíček, do olověných linek vsazovaných a že jako interesantní osvětlení interiérů a podobný reklamní plky na jeho reklamním letáčku, kerej byl k mání v recepcích druhořadejch hostelů, kam sem je vytrvale nosil s nadějí, že jako zaujmou ty náboženský fanatiky, co sa sjížďali o různejch svátcích do Zaslíbené, aby si rozkolébali naříkavě palice
u Zdi nářkový... -- obrat samo nulovej !!
a tak sem přišmikával a zabrušoval střípky, ciseloval stříbrný menory, tepal stříbrný přívěsky v tvaru šesticípém, ba i křesstanský krucifiksy s mesiáškem miniaturním....a někdy sem produmával při tej bohulibej činnosti - co že je jako na ni Bohu libé... leč darmo si palicu rmútit úvahou nad úvahami Nejvyššího, bo na to se vysmolil aji dávnej Abraháám, o kterým sem si myslel rovněž značně neuctivý to svý... - poťouchlej Avri, vélmi poťouchlej...
ale včilej sem rovněž dumal nad tou informací vod Kájina, že aji Ivošek vzal dávnějc jako roha,
s celou rodinou doslýchavou, jelikož jim i ostatním zaléhalo v boltcích vod rachotu invasních slavjánských pancířů tam ve Skalici.
Ivošek Perlínek - Pralinka mnou žertem zvaný... s ušiskama jako ten tuberáckej litklasik Kafka... vypadal jako netopýr ne?
Ivoškův otčím byl vodněkad břehů říčky Olzy teda a proto ten poločisko měl čuch a pifku na Rusáky
a věděl teda historicky, že rossijská bota že kam došlápne, tam setrvá - bratrsky dočasně a nafurt... hehe
leč Kájin jeho emigrační adresu neměl, jelikož Bohdanka - při její známý blbosti - ju někde zašantročila - chjo!
s Ivoškem Prelinkem sem jako se spolulavičníkem seděl od 6. do 8. ve třetí řadě u oken...
taky bych se mohl rozepsáti, jak zme teda klukovsky blbli... ale to bych aji neuměle konkuroval Twainovi a borůvkovýmu Finnovi... čili pomlčím... znáte to vod sebe aji z literatur...- pokud teda rádi čtete
Ivova máti byla Řečka... teda řekyně jo... rodnej tatík byl profičistič skel a výloh různejch vitrín jako...
a Ivošek geneticky obdržel po rodičce snědou kožku, havraní vlas a zejména zajímavě tvarovanej frňáček - ušiska jsem již popsal...
(a vypadal teda značně požidovsku... jako sefardi - já měl gotsajdank mimikri aškenázi... do rezava - takže do židů nadávali vobčas iba Ivošovi a já se mu sarkasně chechtal - ale pak sem aji s ním rozdával buchy do břichů antisemitskýho slovanskýho dorostu ze 7.B)
takže po mamince Ivošek jako zdědil južný šmrnc a po tatínkovi posléze podědil tři stěrky pryžový a nějaký kýble, když teda fotřík jeho zahučel s vejšky a srazil si vaz...
a vsledně - po delší smutný době - měl Ivošek novýho tatínka, kerej eště pravopisně dodržoval spřežky -
no a po osmičce zme se rozsedli... voni se odstěhovali někam k Český Skalici...
a včilej sem teda dumal, v kerýmžeto utečeneckým lágru čekali na milosrdnou polévku a kde je jim nyní konec - sakra!
no nic - Zeus se o Ivoša jistě postaral aji bez mýho vzpomínání dětsky sentimentálního - ne?
dále jsem se rutinovaně sral s přívěskem ligotavým a že byl hyc, ták sem šel pro pitivo a v kuchyni mi upocenej Vaska strčil pod voko psaní - esli z krakowský diecéze... ržeč pospolita se dala slyšet
von měl teda Feldštejn známosti aji v Čenstochovej (proto v katalógu i ty krucinální kýče)
a tak obchodnil aji s katolickou Evropou... jakože i s potomky jistýho Lecha, kterým ale obchodně skrze těch Kristusků psal azbukou, jelikož k latince měl aversi čudnou... což mu ale Warszawa aji Krakow malopolskej velkoryse promíjeli, jelikož Vaskovo stříbro bylo fakt kvalitní! (kšefty výhodný s Azvorjanem z Perú)
jo - k tomu dopisu teda...
takže ojčec Michalski, Vaskův kšeftovej komplic přes ty pouťový minikrucifixy se dává slyšet
s ponukou, že teda je na obzoru zajimavej kšeft v zrovinka renovovaným kostele v Ostii a že se to ešče moc neví,
ale von jako ví, co to obnáší a že to bude tu-tov-ka! - jako na falšovaným dostihu...
a že se jistě aji dohodneme aji v návrhoch aji v limitech časových - ba i v honorářích, jelikož von jako Michalski je obeznámen s kumštem řemeslným jak Feldštejnovým tak i s jeho továrišem talentovaným - jakože mnou
a že sa to oplatí všem zainteresovaným...
a von že nám obouma aji pracovní taliánský vísum pořídí bez zaržání byrokratický kobyly, stačí jen šimly pošimrat ve slabinách - no... No? ?
Vaska si mnul nepěstěnou bradu a tázavě zíral na mne, že co jako já -- na to vše teda...? hehe... zajímavej moment...
ale - Feldštejn tepavec se po šábesu dostal do rozepře s místní arménskou konkurencí z Betlehému skrze import striebra a vy-ústila ta nepohoda v ústní deformaci a otřeskem Vaskova mozku - ba i pochroumaným zápěstím umělca a modřinou pod levou lopatkou... no jo no!
a tak jsem byl nucen sólovat -
opustil jsem invalidního bosse a hop a skok...a do-skok na molo teda
a stojím v Ostii před kostelkem-chrámem Santa Maria Regina a eště něco k názvu vznosnému -
vedle mne brebentí popolski fra Filippo - Jacek M. - a já obzerám exteriér a vsled aji interiér církevní nepodařený architektury, nesoucí znaky aji rumunskýho eklektismu, jelikož architekt Gulio fušoval aji
na Balkáně - já to poznám!
a nyní máme rozvinutej svitek barevně pojednanej... na prkně hoblovaným prostřen jest... což je návrh mnou vrženej
a posléze aji komisí církevněkatolickou neodvrženě akceptován - po delší jako diskusi, že jako vitrážový okno pro levou kapli, kerá bude zasvěcena nově blahoslavenému Józefovi Jankowski - což zapříčinil Vatikán, bo polskej Don to rozjel ve velkým...
von ten beát Józef skončil mučednicky v Auschwitz, když si teda internacionální Džugašvili s Vúdcem nacionálním parcelovali Polsko - jak známo všem ne-Rusům... jelikož Rusové aji s načalstvom připitomělým se k tomu jako nehlásí - bo ostuda že!
takže shodou těch nevábných historických okolitností sem měl na svým zodpovědným hrbu svým realisaci vitráže a dozor nad třema "vitreatores" - sklenáři umělecky zručnými leč taliánsky pomalými, ale s výraznou gestikulací, když teda bývali se mnou v občasný rozepři... von jim ale fra Filippo
mý nadávky netlumočil věrně - to by byl fajer na svatý střeše... hehe
takže se občas dostalo aji na klidnější momenty, kdy si tý Italici jen potichu brblali pod fúziskama neco vo ryšavým židovi a já měl čas koukat na kostelovým praží na moře, cucal sem sladkou halvu a tiše sem omlaskával, vida vlnění boků korsujících výrazněokatých krasavic...
polykal jsem sladký slinění aji hořkost při pomyslu na argentýnský tango...
a byl i počátek soumraku a já domlel v hubě pamlsek a zjistil jsem, že se mi to pomlskování vymstilo, jelikož jeden z mých moudrých zubisek důrazně zabúchal na okostici v mým vlastnictví a má inteligentní tvář se vyklenula ve vzletnou křivku vod huby až k mým očím, nyní jen škvírkou pozorujícím úchvatný západ slunce, který interesuje šecký turisty, leč já usykával v bolu a karmínový kotouč, olizující chtivě obzor rozvlněný mi byl uprdele!
no - fra Filippo do mne vpravil nejaký oblbováky, abych aji usnul mrákotně a chopiv se celularu vyjednal mi na ráno audienci spásnou v ospedale israelitico, jak jde ta cikcak asfaltka do Lazia.... na via Fulda, von tam měl fra kumpána v ordinaci, ikdyž je sbližoval jen Starej zákon... doktor Flajšman tomu Novýmu jako nepřišel na chuť ,von vobčas dělal zpěvnýho kantora v synagoze na Ravelli - ale voto nic - hlavně, že mne očekává s chromovanými inštrumenty v pazúrách študovaných
ráno sem se nacpal k volantu italskýho malucha a riskuje zdraví domorodců jsem teda na trojku skřípavou frčel serpentinami k pavilónům, tam sem uhnízdil ten malej plecháč pod pinii a klopýtaje, dojda teda cíle, used do křesílka polohovacího, který mne vesele čekalo aji s obsluhou oplášťovanou - včil nevím... měl aji bílou jarmulku nebo ne... asi ji vůbec neměl... já byl skoro slep... hehe
Flajšman vobřezanej spráskl pěstěný ručičky a hned je hbitě zamjestnal... nemíním vás odrazovat bolestnými detaily -známe to všeci
hodinu další sem posléze trávil v jeho odpočinkovej zóně a jen sem slyšel odvedle kantorův zvučný bas, který válcoval další úpění sténavě stonajících talijánů.... v tiché pauze jsem srdečně obdržel pilule, aby muj anfas nabyl původní podoby bez risika sepse a oddveřil jsem ven k pinii s hučením v uších...
utíral jsem si ohlodaný oči, sedě na pelichaným autopotahu v barvě zalávovaných Pompejí, a užuž jsem řadil kvalt...
v následujících momentech jsem pochopil zručnost Božího osliněnýho palce, který dovede smotávat nitky osudových dějů
a rutinovaně je namotávat na kolovrátek, jemuž my říkáme život vezdejší.... šmarjanazaretus... éh ... božský nitky!
když sem teda pochopil, že čumák mýho domorodýho Fiatu jest blokován importovaným Chevroletem, kerej vypadal v sálajícím vzduchu že jako ledabyle žvejká žvejku a míní ji aji přilípnout na můj blinkr...
když sem teda aji nahlas zakurvoval nad drzostí jeho třpytný metalízy, která mi bránila v kašlajícím startu... kúúrva...
Chevrolet vypliv žvejkačku, zapípal, zašilhal poťouchle světýlkem třepotavým a pootevřel dveřka, ku kterým se hrnul
s omluvnou grimasou jeho majetník - kterým byl, jak psáno v Osudu... - von to byl PRALINKA!
(konec dějový exposice ... bando!)
:-)
| 
1
3
alex 