Dílo #72219
Autor:Pepík z Hudlic
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Miniatura
Zóna:Jasoň
Datum publikace:01.12.2019 16:21
Počet návštěv:13
Počet názorů:2
Hodnocení:1 1

Prolog

Taková jazyková legrácka.

Padání

Sníh padá a padá…

 

Kéž by mu napadlo, aby nepadal! Ale on padá. Kolik ho ještě napadne? Přepadá motoristu obava. Abych popadl smeták a škrabku a hleděl vypadnout k autu. Sám mi sníh s auta neopadá.

V čepici, která mu vůbec nepadne, vypadne motorista před dům  a hned zapadne do sněhu. Popadne ho vztek. Člověk tu div nespadne! A navíc takový mráz. Vždyť mi v něm obě uši upadnou.

Auta pod sněhem jako by si z oka vypadla. Kde je to moje rozpadající se embéčko? Vtom motoristovi padne do oka zadní blatník, který odpadá. Spadl mu kámen ze srdce. Tady je. Popadne nářadí, ale sotva sníh s auta spadá, nový hned připadne. Motorista už sotva popadá dech, padá na něj únava a taky to vypadá, že slunce brzy zapadne. Když už únavou na obě nohy napadá, dostane nápad: nějak to dopadne.

Najednou ho někdo popadne za límec.

„Kdo mě to přepadává? Co se…?“

„Děkuju,“ vpadne mu do řeči soused,“to je moje embéčko. To vaše je zapadlé támhle.“ Za břicho se smíchy popadá.

Motoristovi tím nálada definitivně opadla. Úplně mu z hlavy vypadlo, že mu odpadává přední blatník, ne zadní. Za svůj omyl se hanbou propadá. Jeho dřina měla jen ten dopad, že je únavou přepadlý. Ať vypadá jako břídil. Snad se mu auto pod sněhem do jara nerozpadne. Doma padne do postele jako podťatý.

 

A sníh padá a padá…

 

Ráno motoristovi připadá, že jeho vozidlo už není zapadlé. To soused na oplátku taky popadl smeták a škrabku. Přece jen jejich vzájemné vztahy ještě neupadly.

 

A sníh už nepadá.

Názory čtenářů
04.12.2019 01:23
fungus2

04.12.2019 07:36
Pepík z Hudlic
Díky, fungusi.

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)