že povichr tak polomné jsou stromy smutek nad drvy - smutno mi snad někdy hájem prošumí vánek - vždy v něze povědomý
slznatá smola pláče v dým dřevaři větve do plamene pak sedmitečky se škva ře né (je nebe zvalo pozváním)
úvoz nos krčí - že pad prach kašleně zasýčkuje sýček (prý hájek zbude v básničkách...)
v popelu lesních myší stopy nebe dál cudně dechy vklopí do dutých stébel pampelišek
* |