"Aleši, Aleši, podívej se, kolik máš zase poznámek. ´Neměl do tělocviku sportovní úbor´ nebo tady ´Zapomněl do geometrie kružítko´, tady zase ´Nepřinesl si do kreslení vodové barvy´. Vždyť ti to ráno vždycky připomínám a máš to nachystané. Já už za tebe tyhle průšvihy žehlit nebudu. Jseš velkej kluk, tak na to musíš myslet sám," zlobila se maminka.

Aleš těžce vzdychl. Když tohle máma nepochopí. Ráno přece musí poslat kamarádovi smsku, před odchodem do školy si zahrát na mobilu hru...

Žehlička na žehlicím prkně všechno pozorně poslouchala. Vida, mluví se o žehlení. Ale vyžrhlit průšvih? To ona přece neumí. Pohlédla na hromadu prádla, kterou se maminka chystala zpracovat. Zrovna nahoře ležely Alešovy džíny. Ty maminka zpravidla žehličkou jen přejela, aby nebyly pomačkané. Co kdyby je ona, žehlička, vyžehlila pořádně? A hned se do toho dala. Uděllala Alešovi na nohavicích krásné puky. Zálibně si svou práci prohlédla a byla moc spokojená. Tak, teď to má Aleš vyžehlené.

Maminka se po večeři pustila do hromady prádla. Pohlédla na zběžně na Alešovy džíny. Ty nechá tak. A odložila je na stranu. Potom se dala do žehlení ručníků, utěrek a povlečení.

Druhý den přišel Aleš ve vyžehlených džínách do školy.

"Jé, podívejte se, Aleš má na džínách puky!" smál se spolužák Marek.

Aleš si teprve teď všiml svých kalhot. Ale hned pohotově řekl: "No a co? To je teď poslední móda!"

"Fakt jo?" nevěřil Marek 

Za Alešem přišla o přestávce Anežka: "To se vážně nosí?"

"Jasně," řekl suverénně Aleš.

Na konci vyučování už všichni na jeho džíny s puky hleděli s obdivem.

Aleš si najednou připadal hrozně důležitý. Když má tak krásné kalhoty, tak se musí podle toho chovat. Zítra máme tělocvik, vzpomněl si večer. A tak si honem nachystal do aktovky trenýrky a tričko. Žehlička to s uspokojením sledovala a měla z toho radost. Kdyby si Aleš ty věci nenachystal, určitě by měl zase průšvih.

A druhý den měli všichni ve škole džíny s puky...