Je páteční podvečer a náš řidič v Chlumci u česko-německých hranic naposled tankuje za koruny. Potom vyjíždíme na dálnici. Je nás osm přátel, sedíme v minibusu a hlavně rádi cestujeme.

Za chvíli nás vítá cedule Deutchland a směrovka Dresden 75. Než se objeví výjezd Ausfahrt, zapípá mobil: "Vítejte v Německu. S vaším tarifem zde voláte, smskujete a datujete za stejné ceny jako v ČR bez roamingových příplatků."

Frčíme dál. Leipzig 105. Eisenach 82. Ausfahrt. Frankfurt 145.

Odbočujeme na odpočívadlo, abychom se občerstvili. Ohřejeme si guláš z domova a spokojeně se krmíme. Přitom sledujeme cvrkot na dálnici. Mezitím zapadá slunce a blíží se noc. Auta svítí.

Svištíme po dálnici stále dál. Kolem nás žlutá a červená světla. Auta, auta. Kamion,motorka. Auta.

Aachen 64. Ausfahrt. Bruxeles 122. Louvain 55. Exit.

Pípání mobilu. "Vítejte v Belgii."

Tma a světla. Tisíce aut se valí letní nocí. Jen stěží zahlédneme jejich barvu. Jsou to temní tvorové propichující tmu svými ostrými světly.

Vtom zahlédneme očekávanou ceduli Calais 152. Náš cíl. Stále jedeme tmou. Tmou naředěnou červeně a žlutě.

Pípá mobil. "Vítejte ve Francii."

Začíná svítat. Míříme do přístavu. Port. Vjíždíme na obrovské parkoviště s očíslovanými příjezdy k lodím. Jsme tu včas. Je čtvrt na šest a naše loď do Doveru odjíždí 6.10.