Dílo #71551
Autor:Andrew Maxwell
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:06.06.2018 09:41
Počet návštěv:371
Počet názorů:4
Hodnocení:3 2

V okurkovém láku

Okurkový lák vylitý na slunci
se blyští jako upatlané zrcadlo na stěně pokoje
chodníče veleslavný hubu drž a lež, ať už je ticho
prostopášné
oblaka s kapkami poženou spadnout neomylně
nebeští ufoukaní pohůnci


v okurkovém láku křivky vlaků jedou za zatáčky
skoro bys slyšel zvuk se v lesku taky odrážet
když bude pršet nikdo neuvidí krásy odrážení
svět není, to jenom my se zrcadlíme v nekonečnu všeho
jsme masa položená do vesmírných omáček

Názory čtenářů
09.06.2018 17:30
bh
poněkud nespoutaná - hehe - impresse filosofická
já vím, kde to poopravit - leč nepovím :-)

fajn Ondřeju!
11.06.2018 14:06
Andrew Maxwell
bh napsal(a):
poněkud nespoutaná - hehe - impresse filosofická
já vím, kde to poopravit - leč nepovím :-)

fajn Ondřeju!
OO brunel! Děkuju za tu reakci :-).
17.06.2018 23:26
josefk
začátek a konec fajn, jinak sem takový zmatený :)
28.06.2018 20:25
animovaný medvídek
Poslední sloka má to správnou flou.

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)