Roznáším dobroty ve všednodenním maratónu dnešků nemyslím na to, že kdo dává, ten nebere dobro, ty musíš být zas k nalezení dobroty, kdo zaváhá, tak nežere
poklokotává si vroucí voda na plameni sluneční paprsky hledají prchlé vězně v kárném táboře sedím, dívám se, kde nechal tesař Boha jestli je v dechu milenců nebo tam někde v skrytu nahoře
roznáším dobro, ty sedíš, koukáš, kde to je pokoj i vám tam v místech nepokojných kdo nemá klidnou duši, nemá pokoje
|