Svist padajících chromoplánů na křídlech rosu, která ovšem padla bez
nehod piloti zušlechtění ocelí a medem skáčou
mezi pole náš dům má vymlácené zuby, přes oči
pokřívaný plot
až začne pršet dopiju kafe bez sušenky mám rád ty s čokoládou nahoře, ty tenký
osude na nitce klepeš kosu nebroušenou a synek doma-li, už neoře
|