Moje prášky jsou
rozházené všude po bytě
nevím kam jít abych si aspoň
nalakovala nehty
aby už nesvítilo do očí slunce
skrz žaluzie
kde jsou?

Prsty se mi obývákem vinou jak nějaké nesourodé hadí smotky
teče z nich červené víno a já saju
saju svou vlastní příchuť
chianti
servírovanýho ožralejm anglánům
nechávali mi dýška za úsměvy výstřihy a krátký sukně
říkali
ty tady stejně zůstaneš

nakonec to byli oni kdo zůstal
když už tu prázdnotu nešlo opít ani ucpat -
nebyla jenom v břiše
vydýchaným slovem naplnili vzduch
mramorovýho oblouku v hyde parku
a na dřevěných krabicích které si vzali s sebou a nikdy neodnesli
zůstali vyhublí trčet
jak nějaké kostnaté sochy s rozcapenou pusou
už se nevrátí

já se vracím
i když mě taky lákali
ale ty prášky hledám pořád