Moje prášky jsou rozházené všude po bytě nevím kam jít abych si aspoň nalakovala nehty aby už nesvítilo do očí slunce skrz žaluzie kde jsou?
Prsty se mi obývákem vinou jak nějaké nesourodé hadí smotky teče z nich červené víno a já saju saju svou vlastní příchuť chianti servírovanýho ožralejm anglánům nechávali mi dýška za úsměvy výstřihy a krátký sukně říkali ty tady stejně zůstaneš
nakonec to byli oni kdo zůstal když už tu prázdnotu nešlo opít ani ucpat - nebyla jenom v břiše vydýchaným slovem naplnili vzduch mramorovýho oblouku v hyde parku a na dřevěných krabicích které si vzali s sebou a nikdy neodnesli zůstali vyhublí trčet jak nějaké kostnaté sochy s rozcapenou pusou už se nevrátí
já se vracím i když mě taky lákali ale ty prášky hledám pořád