"Věříš mi?"
"To záleží co se mnou chceš dělat."
"Ale ne prosimtě, já myslel jestli mi věříš jako vůbec, co ti říkám."
"Jo takhle. Věřím ti."
Ale neoplácej mi to.

Jedno zbrklé vyhoupnutí se. Začínám nabírat praxi, teď nahoru, teď slabé povzdychnutí, záklon hlavy, laškovní pohled, úsměv lovce. Nádech, výdech, polibek, zahryznutý spodní ret, přivřená víčka.
"Miluju tě."
"Ježiš mě tak bolej kolena,vzdávám se."
Lehám naznak, počkám. Polibek na čelo, objetí, zavírám oči, pláču.
"Copak andílku?"
"Ze mě leje drahý, doneseš mi něco studenýho? A ručník."

"Jsi doma?"
"No."
"Vysekala jsem se na schodech v metru, mám botu plnou krve a nějak se mi zamotala z toho hlava, tak mě napadlo že bys mě zachránil, ale dojedu za mámou do práce, nezlob se,neumím chodit."
"Někam si sedni, jedu tam."
Ne. Ale to jsem vlastně chtěla,využít tě.

Sedím na lavičce, s růžovou svatozáří na hlavě, krvavou stopou od východu z metra až sem. Nalomenej anděl,zavírám oči, pláču. Nádech, výdech, hryznutí do rtů, volám.
"Nejezdi, jsem v pohodě."
"Nejsi, jedu tam."
Dupnutí na brzdu, dvě ruce, na pět vteřin letím, přistávám na zadním sedadle, zbrkle se vyhoupnu na přední. Mlčím, na mou mrtvou dlaň dopadá cizí, stisk, bude to dobrý. Slušně poděkuji, objetí, polibek na okraj rtu.
"Nech toho, už radši běž."
Běžím, pajdám, krev zaschla, lehám naznak, počkám, jedno trhnutí, křičím, objímám prázdno.

"Ahoj modelko."
"Ahoj model."
"Jak ti je, nebolí to?"
"Jsem v pohodě. Budeme někdy spolu?"
"Když dneska vyhraju těch pět milionů."
"Aha."
"Musíš taky něčemu věřit, budeš věřit?"
"Věřím zlato."
Ale neuplácej.

Přitahuju tě. Lásko, fyzická, platonická, až za hrob, nesmělá, utajená, věčná. Žádná šťastná. Oplácím všechna ublížení, vrážím je do jiných, někdy z pod všech svých podob vykouknu, pláču, padám, odírám unavená kolena, řežu chodidla, lámu svatozáře.
Objetí, polibek, tady můžem, o sto metrů dál už ne, zbrkle se vyhoupnu na špičky, možná naposled, možná navždy.
"Miluji tě."
"Miluji tě."
Padám naznak, počkám, kolik lásek se na mě vystřídá než poznáš, že už nejsem tvoje, že už nejsem ničí.
Plaše křičí.
Poslední zbytek anděla.