Ron Veret zajel ke kraji dálnice a vypnul motor. Bylo mu zle. Tak mizerně se cítil naposledy před několika lety, kdy se mu podařilo opatřit si parádní kocovinu, jako následek bujaré oslavy na nečekané povýšení a zvýšení platu. Dnes ale nic nepil. Zhluboka se nadechl, žaludek nepřátelsky zareagoval a donutil ho tak k opuštění auta. Spěšný pohyb jen umocnil jeho potíže. Zatočila se mu hlava a Ron bezděčně učinil několik kroků. Když zmizela fialová kola, spatřil rychle se blížící světla obřího náklaďáku. Zavřel oči a rozhodil ruce v bezmocném gestu.

"Tak vás vítám mezi námi," zaslechl Ron Veret čísi hlas. Zvolna otevřel oči. Namísto dálnice stál v jakési laboratoři a náklaďák se změnil na drobného človíčka v bílém plášti.
"Jmenuji se Barkoledas, hlavní technik časoprostorového přenosu, ale pro většinu lidí na Gundule jsem pouze Bark," usmál se a podal mu ruku.
"Těší mě, Barku. Ale moc rád bych věděl, kde jsem a co je u všech čertů ta vaše Gundula."
"Právě se nacházíte na soukromém asteroidu pana Setvera."
"Tak tedy soukromý asteroidek, chápu," zašklebil se Ron. "A Gundula je nejspíš mezihvězdná loď."
"Omyl, příteli. Gundula byla první žena našeho chlebodárce. To ona přišla s nápadem vybudovat arénu a obnovit gladiátorské klání. Zábava pro boháče, na které se sama aktivně podílela. Pěkně tvrdá bojovnice. Pouze jedno jediné vítězství jí chybělo do rovné stovky. Jubilejní zápas však suverénně vyhrál tereanský dragon."
"Vedete tu vskutku vzrušující život, jenom nevím, co s tím mám já společného."
"Občas potřebujeme doplnit stavy bojovníků, pane Verete. Jedině proto jsme vás vytáhli z toho vašeho barbarského století, kde násilí bylo na denním pořádku."
Ron chtěl oponovat, ale další vlna nevolnosti zaútočila plnou silou. "Točí se mi hlava," vydechl a ztratil vědomí.

"Měl jsi na kahánku, kamaráde," přešel technik na přátelské tykání. "Být ve své době, tak už hraješ kostky s čerty."
"Co se stalo, Barku? A vůbec ... zbláznil jsem se anebo se mi to všechno jenom zdá?"
"Nejsi blázen, Rone. Jako technik zodpovědný za přenosy časantů ti dlužím vysvětlení. V naší době už je téměř nemožné sehnat pořádného bojovníka. Všemocná technika, roboti a celá řada vymožeností většinu z nás připravila o fyzickou kondici. Jsme změkčilí a proto přenášíme na Gundulu vhodné lidi z minulosti."
"Unášíte lidi," vybuchl Ron pobouřeně. "To je zločin."
"Ne. Hledáme dobrovolníky. Každý dostane možnost výběru. Tuhle šanci dostaneš i ty."
"Jaká je nabídka? Peníze, sláva, ženy?"
"Ta nejvyšší. Život. To ostatní můžeš mít taky, záleží jen na tobě a tvých schopnostech."
"A když odmítnu. Zabijete mě?"
"My ne. Ty už jsi vlastně mrtvý, jen o tom ještě nevíš."
"Nevím, jak se cítíš ty, Barku, ale já si jako mrtvola rozhodně nepřipadám."
"Pro naše potřeby tu máme oddělení historie s nepřeberným množstvím nekrologů z vaší doby. Tam se vybírají vhodní adepti. Těsně před jejich smrtí je časoprostorovým transmiterem přeneseme k nám a nabídneme jim nový život bojovníka. Když souhlasí, zůstanou, když ne, vrátíme je na stejné místo a ve stejný čas. Zatím odmítl pouze jeden zamilovaný sebevrah."
"Nechápu, co já s tím mám společného?"
"Vzpomínáš na ten náklaďák? Jel opravdu velice rychle a brzdná dráha na vlhké dálnici je zatraceně dlouhá."
"To znamená..."
"Sám dobře víš, co to znamená. A navíc ta tvoje nevolnost. Našli jsme ti v krvi neurotoxin BNT 7. Docela roztomilá věcička, háček je však v tom, že tohle svinstvo přišlo do výroby nejméně o rok později a to už vůbec nemluvím o účinné protilátce."
"Pracoval jsem na tomhle přísně tajném projektu nezávisle s docentem Feranem. Ve speciálních vojenských laboratořích se snad ani nedají bezpečnostní opatření porušit. Nechápu jak se mi ten neurotoxin mohl dostat do těla."
"V tom případě musíš mít na Zemi přítele, který tě má rád až k smrti. O důvod víc, abys zůstal s námi."
"Víš, Barku, já jsem nikdy neměl v plánu stát se slavným gladiátorem, ale jak vidím, musím své priority kapánek pozměnit."
"Nejsi sám, Rone. Takových je nás tady většina."

"Tak tohle je ta naše nová akvizice," zaburácelo ve dveřích a vzápětí vstoupil prošedivělý muž s dokonalou postavou atleta.
"Bývalý gladiátor Mark Longen," představil Bark příchozího. "Máš velké štěstí, Rone. Budeš mít toho nejlepšího učitele a slavného bojovníka."
"Rád vás poznávám," vyjekl Ron a snažil se vyprostit ruku z bolestného sevření.
"Jen aby ti ta radost vydržela, až ti budu dávat do těla," usmál se Longen a pohodil hlavou. "Jdu ho ubytovat."
"Ještě moment," zastavil je Bark a obrátil se na Rona. "Poslouchej dobře, co ti řeknu. Život na Gundule má svá neměnná pravidla. Smiř se s tím, že už nikdy neuvidíš Zemi, protože z tohodle mizerného šutru poletujícího ve vesmíru se nikdy nedostaneš. Mohl by vzniknout časový paradox a porušení časové směrnice pan Setver v žádném případě netoleruje."
"Právě tak hovory s návštěvníky a kontakty se sexuchtivými návštěvnicemi okouzlenými naší odvahou," povzdechla si lítostivě živá kopie antického hrdiny.

Ubytování bylo víc než skromné. Malý pokojík, jehož jedinou luxusní výbavu tvořila otlučená holovize, sehnaná v nějakém muzeu či bleším trhu. Pohodu domova úspěšně dotvářely plastické tapety s neustále se měnícími motivy nejrůznějších vesmírných příšer. Pochmurnou náladu vylepšil Ronovi až potravinový replikátor, schopný uspokojit i nejnáročnějšího gurmána. 
"Tohle je senzace," pochvaloval si Ron nad šálkem voňavé kávy. "Ta vaše gastronomická mašinka je učiněný kouzelník."
"Žádná kouzla to nejsou, když si uvědomíš, že jsi poskočil o tři století. Kromě toho," přidal Longen studenou sprchu, " udělá z tebe na jistý čas abstinenta."
"Snad tu nevedete asketický život plný odříkání?"
"Ne. Ale k určitým výsadám se musíš nejdříve propracovat. Zatím jsi pouhá investice, ztrátová položka, která se bude splácet souboji v aréně. Čím lépe si povedeš, tím vyšší budeš mít hodnocení a požitky."

První týdny byly vyplněny hektickou činností. Ron se seznamoval s výzbrojí. Od archaických luků, mečů a sekyr přes palné zbraně až k paralyzátorům a laserovým pistolím. Studoval rozmanité predátory, pozorně sledoval instruktážní souboje, jejich hodnocení a spoustu času trávil v posilovně. Vše pod bdělým zrakem zkušeného gladiátora Marka Longena.
"Podívej, Rone, mě snad můžeš ošulit, ale až budeš bojovat v aréně, tak tam tě každé zaváhání i drobná chyba může stát život. Tam se neskládá reparát."
"Tak jak si vede náš nováček?" zeptal se muž, kterému na Gundule patřilo vše živé i neživé.
"Snaží se, pane Setvere. Opravdu to byla správná trefa."
"Velký Edy Brener měl nehodu. Může nastoupit už zítra?"
"Bude připravený," pospíšil si s ujištěním Mark Longen. "První kola jistě zvládne."
"Přeji mnoho štěstí, pane Verete. Litují, že vás neuvidím, ale na zápasy nováčků už delší čas nechodím."
"Začínáš dělat kariéru, Rony," ucedil Mark, když osaměli a vzápětí provedl prudký výpad.
"Právě jsem slyšel velkou novinu," vychrlil technik Bark na zápasící muže. "Ron Veret vstoupí mezi gladiátorskou smečku."
"Už bylo na čase. A teď nás nezdržuj."
"Dnes už ho nech na pokoji, Marku. Je dobrý a zítra má svůj velký den."

Aréna byla jedna z mála staveb na povrchu asteroidu. Ohromná kopule z průhledného skloplastiku působila impozantním dojmem a byla schopná poskytnout několika tisícům solventním návštěvníkům dokonalý komfort. Klimatizované bary, sázkové kanceláře a exotické hostesky se spolu s gladiátory staraly pouze o to, aby tučná konta rozmařilých boháčů potřebně zeštíhlela.
"Tak jdeme na věc," bývalý gladiátor Mark Longen pociťoval podobné vzrušení, jaké prožíval v době svých soubojů.
Ron mlčky přikývl a stiskl losovací tlačítko. Blikající automat spustil hlučné fanfáry a po chvíli napětí se ozvalo: "Karmové, karmové, karmové," a zároveň s tím se objevil obrázek značně předimenzovaných brouků na všech obrazovkách.
"No ne, to je ale náhoda," rozesmál se Longen. "Taky jsem s nimi začínal. Ti brouci mají nepříjemná žihadla a tvrdé krovky. Dají se těžko rozšlápnout, ale plamenomet si s nimi poradí. Jen se nesmíš ukvapit a pálit malé skupinky.  To by ti náplň brzy skončila a pak bys dostal pěkně do těla."
Zazněl gong a Ron přiřazen k trojici bojovníků vešel do arény. Byla téměř prázdná, neboť první kola neslibovala žádné vzrušení a také se na ně nesázelo. Velká sláva to nebude, pomyslel si Ron a zaujal místo ve žlutém sektoru. Hudba utichla a místo ní bylo slyšet nepříjemné šustění tvrdých broučích krovek. A potom tu najednou byla živá lavina. Tisíce karmů se vyřítilo z uvolněných výpustí. První výstřely z plamenometů likvidovaly brouky po stovkách a hned v zárodku rozbíjely jejich formace. Ron zvolil jinou taktiku. Nechal karmy zhoufovat a potom jejich sevřené řady hromadně zpopelňoval. Přesto nezabránil tomu, aby se pár menších skupinek žahavých predátorů na něj vrhlo. Zuřivě je rozdupával, poskakoval a pronikavým zaječením ohlašoval každý jejich úspěšný útok. Divoce křepčil snad čtvrt hodiny, než zahynul poslední nepřítel. V ostatních sektorech se ještě hlasitě bojovalo a Ron při pohledu na zmateně pobíhající spolubojovníky zcela správně usoudil, že místo napětí poskytli divákům perfektní klauniádu.

"Tak ti gratuluju k tvému prvnímu vítězství," stiskl mu Mark Longen ruku.
"Na tom hmyzu si sebevědomí moc nezvednu."
"Však se dočkáš. Tohle bylo jen na rozkoukání. Oťukat si arénu, abys neměl trému a nerozklepala se ti kolena."
"Zatracení neřádi," ošíval se Ron. "Pěkně jsem to schytal."
"S tím jsem počítal," bývalý gladiátor neponechal nic náhodě. Vylovil z kapsy malý injektor a vstříkl Ronovi utišující prostředek. "Tohle ti rychle uleví."
Pohled na injektor inspiroval Rona k otázce.
"Poslyš, Marku. Stále mi vrtá hlavou ten neurotoxin, co jsem měl v těle. Je tady nějaká knihovna s odbornou literaturou. Moc rád bych se na něco podíval."
"Kde by se tu vzala knihovna, člověče. Pokud potřebuješ nějakou odbornou informaci, obrať se na Infora. Tenhle počítač má ohromnou databázi a jistě bude rád, že má o něj někdo zájem."

Místnost u Infora byla tradičně prázdná. Ron se pohodlně usadil a požádal o veškeré informace týkající se vývoje a výzkumu neurotoxinu BNT 7. Počítač během chvilky vychrlil množství údajů, ze kterých vyplývalo, že hlavní osobou je geniální docent Feran a jeho naprosto nová metoda. K velkému překvapení Ron poznal v tabulkách a testovacích záznamech svoji práci a postupy.
"Zloděj" Hajzl zlodějskej!" ulevil si Ron a požádal Infora o osobní údaje slavného pana docenta. Narození, studie, vše souhlasilo i počátek výzkumu ve vojenských laboratořích, ale pak přišel šok. Manželka Aneta Veretová! Rok po jeho údajné smrti se vzali. Pěkně se kolega vybarvil. Nejenže ukradl jeho práci, teď mu vzal i ženu. Jakási neviditelná ruka mu svírala hrdlo. V tom případě musíš mít na Zemi přítele, který tě má rád až k smrti, vzpomněl si na Barkova slova. Tenkrát ho ani ve snu nenapadlo, jak můžou být pravdivá.

"Tak co jsi zjistil, Rone?" vyzvídal Mark, když viděl jeho zachmuřenou tvář.
"Celkem nic nového. Čert ví, kde jsem k tomu přišel. Ovšem když si celé roky hraješ s viry, bakteriemi a jedy, není se co divit, že tě pak něco z toho dostane," nechal si svá zjištění pro sebe.
"Zítra tě čeká další zápas," změnil Mark Longen téma.
"Už zítra?"
"Jo, první kola jdou rychle za sebou, protože nejsou tak náročná. Později budeš zápasit jednou týdně. Až se dostaneš mezi elitu, budeš mít dva zápasy za měsíc."
"Docela výhodná pracovní doba. A když budu nejlepší?"
"Moc si fandíš, broučkaři. Ale když získáš zlatou dýku, máš pouze tři zápasy do roka, luxusní byt a podíl na sázkách."
"Myslím, Rone, že tohle ti zatím nehrozí," zasmál se Bark, který zaslechl poslední část rozhovoru.  "Oceňuji tvůj skvělý výkon v aréně a osobně přináším malou odměnu."
"Saturnalbrendy," bezpečně poznal zabalenou láhev zkušený gladiátor. "Jsi pěkný marnotratník."   
"Bledá závist, pane Longene. Časotechnik vždycky bude mít na Gundule jistá privilegia."
"Měl bych se taky učit časotechnikem, to pití nemá chybu a rozhodně pálí méně než žihadla karmů."
"Technický personál zatím pan Setver nepotřebuje. Teď ho zajímají pouze gladiátoři, ale jestli opravdu chceš, Rone, můžu tě do mé práce zasvětit. Není to až tak složité."
"Jak pro koho. Dělí nás tři století pokroku. Z toho pohledu jsem fosilie, i když poměrně zachovalá fosilie."
"Jdeme, Barku," obrátil se Mark Longen na technika. "Ron si musí odpočinout, aby zítra nedostal nářez."
Druhý zápas vybojoval Ron mečem a štítem. Tarani vypadali jako opancéřované dýně na šesti nožkách a utočili bičíky posetými ostrými ostny. Mečem nešli zabít, a tak jediný způsob jejich eliminace spočíval v odsekání jejich zbraní. Přes svou rychlost a pečlivé krytí štítem, utrpěl Ron pěkných pár šrámů. Další tvrdý zápas měl s dubláky, dvojhlavými hady, potom sestřeloval ječící harpyje z Markelu a další potvory, jejich jména si ani nedokázal zapamatovat. Přibyly další šrámy, přibylo i sebevědomí.
 
"Stěhuješ se na lepší, Rone," Longen přátelsky poplácal svého chráněnce. "Už je to tak, postoupil jsi o stupínek výš."
Nový dvoupokojový byt s moderním nábytkem a s vkusnými doplňky přivítal Ron obdivným povzdechem.
"Krásný byteček, Marku. A především jsem moc rád, že už mě nebudou strašit ty hrozné tapety."  
"Nech tapety tapetama  a vyzkoušej potravinový replikátor."
"Máš hlad?" zeptal se Ron naivně.
Ostřílený gladiátor ho ani neuznal hodna pohledu. "Dva koňaky," objednal a v příštím okamžiku už podával překvapenému Ronovi skleničku zlatavého moku. "Některá omezení už padla."
"Jak to tak pozoruju, začíná se mi na Gundule líbit."

Bláznivý kolotoč prvních zápasů skončil. Nyní se točil v lenivém rytmu jednoho vystoupení týdně. Ron měl najednou spoustu času. Samozřejmě, že se i nadále zdokonaloval v bojovém umění a posiloval fyzičku, ale především ho zajímal časoprostorový transmiter. Bark byl právě tak dobrý učitel, jako byl Ron Veret dobrý žák. Během měsíce mohl svého učitele klidně zastoupit. Bezchybně ovládal přenosovou aparaturu, vypočítával časové i prostorové souřadnice, blokace a jejich rušení.
"Nemáš náhodou v plánu zmizet z Gunduly?" technik se podezíravě podíval na Rona. "Víš, kamaráde, to bych ti opravdu nedoporučoval. Určitě bys dlouho na svobodě nepobyl."
"Jak tě tohle napadlo?" ohradil se Ron. "Řeknu ti, co mám v plánu. Nejpozději do dvou let chci získat zlatou dýku."
"Líbí se mi tvoje skromnost," usmál se Bark. "Jen podotýkám, že zlatou dýku nemá ani Mark Longen."

Zlatá dýka byla jen záminka, prostředek k uklidnění přátel a především měla zamezit jakémukoliv podezření. Už dlouho spřádal plány na pomstu, ale jak se mstít přes propast času a vzdálenosti. Časoprostorový transmiter byla jediná šance. Zatím se musí obrnit trpělivostí a čekat na vhodnou příležitost. Kdo může, musí, bylo jeho heslo. A jako gladiátor nemůže dopustit, aby jeho nepřítel, který mu vzal všechno, zvítězil.

Počet vítězných soubojů úctyhodně narůstal a získával tak Ronovi respekt i mezi zkušenými gladiátory.
"Ještě vyřídíš pár roztomilých zvířátek a patříš k elitě," poplácal ho Mark Longen přátelsky po zádech.
"Au," nahrbil se Ron. "Mám tam hluboký škrábanec od ratoxe. Dal mi zabrat, mizera, než se vydal ke svým předkům."
"Dej si to ošetřit. Tyhle rány jsou hned plné infekce."
Veškerá lékařská péče na Gundule, včetně složitých operací, byla čistě záležitostí robotů. Tohle zjištění Rona potěšilo. Vždy je snazší obelhat bezelstného robota, než zvědavého doktora.

"Potřeboval bych pár mililitrů neurotoxinu BNT 7. Můžeš mi ho opatřit?" obrátil se Ron na medroba, sotva bylo jeho zranění ošetřeno.
"Mohu vám nabídnout mnohem účinnější neurotoxin BNT 26 V, pokud máte potřebné povolení."
"Já vím, že to u vás není zrovna horká novinka, ale já nutně potřebuju původní BNT 7, žádné modifikace."
"Potrvá to nějaký čas. Budu vám ho muset sám vyrobit."
"A povolení?"
"Na přípravky starší sto let se nevztahuje žádné omezení."
"Moudré nařízení," pochvaloval si Ron a hned přidal další požadavek. "Připrav také protilátku, kdybych náhodou měl nehodu."
"Hned se dám do práce, pane," ujišťoval robot a úslužně doprovodil ošetřeného pacienta ke dveřím.

Když Ron získal požadovaný neurotoxin, jeho touha po pomstě ještě více zesílila. "BNT 7 vás pošle do pekel, pane docente, přesně tam, kam patříte," zašeptal nenávistně. Hlavní roli v jeho plánu hrál časoprostorový transmiter. Naučil se ho ovládat, ale jeho aktivace je energeticky náročná a tím pádem i lehce zjistitelná. A kdo ví, jestli by mu nedokázali zablokovat přenos dřív, než zmizí.  Také musel počítat s tím, že všemocný Setver za ním okamžitě vyšle časovou policii. Zkušené lovce s patřičným vybavením. Dlouho si lámal hlavu, ale nakonec si poctivě přiznal, že vyhlídky na úspěch nejsou momentálně nijak valné.

Zápas Sengla, zkušeného gladiátora, s ohromnou opicí si Ron nemohl nechat ujít. Pozorně sledoval každý jeho pohyb a spolu s diváky odměňoval potleskem každý úspěšný zásah. Přestože opice krvácela z mnoha ran, nijak jí to na bojovnosti neubralo. Cenila zuby a svými dlouhými pažemi se snažila uchopit gladiátora, aby ho mohla sevřít ve smrtícím objetí. Sengl kroužil, uskakoval a stále zasazoval nezdolné opici další rány. Náhle zakopl. Aréna poděšeně vydechla, když se rozzuřený opičák vrhl na svou oběť. Sengl využil zkrácené vzdálenosti a ukončil zápas přesnou ranou do srdce. Ohromný výbuch nadšení a vyvolávání jeho jména nebral konce.
"Užitečná lekce, Rone. Tenhle drobeček tě také čeká."
"Už se těším, Marku," prohlásil Ron bez valného nadšení. "Jen si musím dát pozor, abych náhodou nezakopl."
"Ty jsi taky naletěl? Tohle je starý trik. Tyhle opice při útoku rozhodí ruce a tím si odkryjí tělo."

Ron si právě dopřával odpolední siestu, když se ozvalo zaklepání a vzápětí se objevil narušitel klidu technik Bark.
"Zapomínáš na staré kamarády," pohrozil mu a pohodlně se usadil v měkkém křesle.
"Nepřeháněj, Barku. Mám před sebou dva rozhodující zápasy, tak musím být ve formě."
"Já vím.Chceš postoupit mezi elitu. Nakonec stejně skončíš v žaludku nějakého dragona či jiné bestie."
"Dneska máš nějaké pohřební řeči. Spusť něco veselejšího."
"Proč ne. Třeba to, jaký jsem zapomětlivý vrták. Víš, že za celou dobu, co pracuji u transmiteru, jsem ani jednou nepoužil záložní zdroj. Prostě to nebylo nutné. Žádná porucha nebo energetický výpadek, všechno vždy stoprocentně klapalo."  
"Jsi prostě geniální technik. A co má být?"
"Víš přece, co se stane, když aktivuješ transmiter. V řídícím středisku se okamžitě rozsvítí kontrolky, aby upozornily na zvýšený odběr energie. Pokud však přepneš na záložní zdroj, bude svítit pouze kontrolka u transmiteru, protože záložní sekvence je samostatná jednotka, která předává zprávy řídicímu středisku pouze jednou za den a to vždy ve dvě hodiny odpoledne."
"Snad mě k něčemu nenavádíš?"
"Já? Kdepak, Rone. To si jen tak nahlas uvažuju. Víš, kdyby někdo chtěl zmizet, měl by měsíc počkat a využít velkolepých oslav při výročí otevření arény. A taky se nesmí nechat zmrzačit."
"Díky, kamaráde. Budu si to pamatovat."

Dva vítězné zápasy posunuly Rona mezi gladiátorskou elitu a zápas navíc byl dárkem pro jeho učitele.  Mark Longen se dmul pýchou nad svým odchovancem a každou chvíli odchytil nějakého známého, aby se s ním podělil o svou radost a Saturnalbrendy.
"Musel jsem  to pro něj udělat," obrátil se Ron na technika, když rozjařený gladiátor opět kamsi zmizel. "Prostě ten třetí zápas nešel odmítnout."
"Já ti rozumím. Zatraceně, jednu chvíli jsem měl strach, že tu příšeru zubatou nezvládneš."
"To já taky. Naštěstí jsem dostal hrozný vztek a to rozhodlo. Od té chvíle neměla šanci."
"Už jsem přenesl pár časantů, ale s žádným jsem se nespřátelil tak jako s tebou. Na rovinu, Rone. Tuším, že se chceš vypařit, pomstít, ale nezapomeň, že jakékoliv porušení časové směrnice bude tou poslední věcí, kterou ve svém životě uděláš."
"Neviděl bych to tak černě, Barku.  Pan Setver se jistě tak výhodné investice nezbaví."
"Moc bych na to nespoléhal."
"Myslím, že to risknu."
"Co vy dva tu stojíte jako zmoklé slepice," vpadl mezi ně rozjařený gladiátor. "Jdeme do baru, sbalíme tam nějaké přítulné kočky a budeme se veselit."
"Tohle není špatný nápad, Marku. A jak to vidím, budeme slavit až do rána."

Blížily se oslavy otevření arény. Celá Gundula prožívala zvláštní období. Sklady se zaplňovaly jídlem, cizokrajným ovocem a pitím nejrůznějších značek. Někteří zaměstnanci připravovali luxusní dárkové balíčky a vedli debaty, kdo letos bude vylosován. Všechen ten shon Rona nijak nevzrušoval. Nezáleželo mu na žádném balíčku nebo prstenu pro nejlepšího bojovníka. On potřeboval jediné, čas. A ten mu pan Setver jistě nedaruje.
"Jdeš na skleničku, nebo něco potřebuješ?" uvítal Bark Ronův příchod otázkou.
"Skleničku nikdy neodmítnu, a jako protihodnotu ti nabízím můj příběh."  Ron se napil a v krátkosti  vylíčil své peripetie.
"Nevím, co k tomu dodat, snad jen to, jestli jsi dostatečně zvážil čas své akce na Zemi."
"Tohle mi dost potrápilo mozek. Pokud vyřídím Ferana dřív, než mě stačil infikovat neurotoxinem, budu vrahem já. Když ho vyřídím po svatbě, ublížím Anetě. Takže měsíc po mém zmizení se mi jeví jako nejoptimálnější čas."
"Může být," přikývl zamyšlený technik. "Jen nevím, jaké změny dozná časová linie odstraněním Ferana."
"Doufám, že k lepšímu," zvedal se Ron k odchodu.

Od brzkého rána bylo na Gundule veselo. Atrakce střídala atrakci, hudba vyhrávala a velká aréna se díky holoemitorům změnila na překrásný park s vodopády a jezírky. Stovka robotů se starala o nápoje, zatímco druhá, mnohem početnější skupina, pekla, smažila, rožnila a grilovala. Všeho bylo dostatek a tak někteří slabší jedinci v brzkém odpoledni polehávali na lavičkách i v skrytých zákoutích. Kolem páté vyhledal Ron své přátele. Mark Longen netušil, co má Ron v plánu, proto se za chvíli vytratil.
"Mnoho štěstí, Rone," potřásl mu dojatý technik rukou. Krátce ho objal a rychle se ztratil v davu.

Pohled na časový transmiter zbavil Rona posledních zbytků nostalgie. Rychle přepojil energetický přívod na záložní a navolil časové údaje. To nejlehčí měl za sebou. Zbývalo zadat přesné souřadnice místa přenosu. Zapnul připojenou databázi a na displeji uviděl poměrně přesné nastavení svého cíle. Poslední přátelská služba technika . Díky, Barku, poděkoval mu v duchu a po chvíli uvažování provedl pouze jemnou korekci. Hotovo. Zhluboka se nadechl a pak odhodlaně stiskl zelené tlačítko.

Povedlo se. Ron bezpečně poznal dům docenta Ferana. Občas tam vedli spory o nových postupech, které mnohdy končily až ráno. Světlo v pracovně bylo neklamným znamením, že pán domu stále intenzivně pracuje. Ron naplnil malý injektor neurotoxinem, namočil také pár jehlových střel a zbytek neurotoxinu našel uplatnění v čokoládě, oblíbené pochoutce mlsného docenta. Podle situace uvidí, pro co se rozhodne. Vzdorně pohodil hlavou a zamířil k zahradní brance.
"Dál bych nešel," Ron ho dříve vycítil než uviděl. Zastavil se a pohlédl na neznámého. Muž hbitě vystoupil z úkrytu mohutného ořešáku. "Vaši zbraň a neurotoxin," řekl nesmlouvavě s prstem na spoušti. "Zvolna, prosím!"
"Víte, že jsem skoro rád, že to takhle dopadlo," řekl Ron, když předával pistoli na jehlové náboje a injektor.
"Máš zaděláno na parádní průšvih. Dovolíš," zazněla spíše řečnická otázka a mužova ruka vklouzla Ronovi do kapsy, kde objevila čokoládu. "Další neurotoxin?"
"Jen pár kapek," přiznal Ron a prudce zaútočil. Ostřílený gladiátor nedal soupeři sebemenší  šanci. Vyrazil mu zbraň a tvrdým úderem ho poslal do bezvědomí.

Ron si vzal spět své věci, zničil odznak časové policie, aby znemožnil zaměření a uschoval muže v houští ozdobných keřů, kde ho důkladně spoutal a dal mu roubík. Potom rychle přeběhl k domovním dveřím a rázně a dlouze stiskl zvonek.
"Kdo je?" ozval se nevrlý hlas vyrušeného vědátora.
"To jsem já, Ron. Otevři Ferane!"
"Ron?“ Rozsvítilo se venkovní světlo, cvakl zámek a docent Feran překvapeně polkl. "Vždyť ty máš být mrtvý, už měsíc."
"Náklaďák mě minul. Vyvázl jsem bez sebemenšího zranění."
"A co ten neurotoxin. Jak to..."
„Jak víš o neurotoxinu, pokud to není tvoje práce?"
"Nevím, já," docent Feran se topil v rozpacích. Pokusil se zabouchnou dveře, ale Ron mu zabránil v útěku. Pevně ho uchopil jednou rukou, zatímco druhá ruka hledala cosi v kapse. Potom se ozvalo tiché zasyčení.
"Mohu tě ujistit, kamaráde, že tenhle neurotoxin je opravdu velice účinný. Bohužel, protilátka bude k dispozici až za pár let, což je pro tebe slabá útěcha. Tady máš něco na zub," strčil mu do roztřesených rukou čokoládu a vešel do zahrady.

Omráčený policista byl stále v bezvědomí. Ron ho zbavil pout. Však oni si tě najdou i bez odznaku a mě taky. Určitě se tady v okolí potulují tvoji kolegové. Podvědomě  přidal do kroku a pak je uviděl. Tři ramenáči stáli uprostřed cesty a čekali, co udělá.
Ron se nesnažil zmizet. Klidně došel až k nim. "Jsem váš, pánové, co s tím budeme dělat?"
Mlčky ho dovedli k malé dodávce. "Pane Verete, jste obviněn z hrubého porušení časové směrnice. Proto podle nařízení budete vrácen do původní časové linie. Přesun bude proveden okamžitě."
Jeden z mužů otevřel dveře dodávky a zamířil na Rona časovou sondu. Krátce se zablesklo...
Když zmizela fialová kola, spatřil Ron rychle se blížící světla obřího náklaďáku.