mše za Aničku věnuji…
in nomine patris; ve jménu otce jménem otce voláš v patře tvého pokoje se drolí noční ptáci z nemocničních lůžek dvojací po stínu světla z lamp chodí ode zdi k rámu srdečního záchvatu a povídají a tropí špumprnágle k smíchu kradou šepot do peří mše začíná rozkrýváním peřin kopancem do hran horečného snění mše začíná a vrací křivku pádu zkrvavených úst až k políbení
confiteor; vyznávám se vyznávám se dveřím do tvého pokoje že je chvíle k nevstoupení že praští v kloubech strachem že jsi my
prodlévání na dvou končetinách zapřený a srdce tluče o futra kyrie eleison; pane smiluj se
pane smilujte se a vražte hřeby na dno nádoby džbán se kývá na stolku bude rozbit drcnutím nemocného zoufalství a usychání
pane smilujte se kruci vražte hřeby do plačtivých ran mokvajících z okolností nekonečné ztráty rozumu a blekotání
gloria; sláva
sláva do mateří neviny nic není jako dřív bolestínská mihotání dlaně po čelech tvých chlapců tvých rozmítačů nepokojné pohody tvých ale co by stály za starost
za tu starost pro srážení vrásek obvyklými metodami lži a vyvlékání z ok a ty je stražíš podél cesty ke mně a já se chytám pokaždé evangelium; radostná zvěst čtení z první knihy na polici hned vedle Bible leží s rozervaným hřbetem změť pamětí a rozjímání nad minulým časem letokruhů zrajícího vína padlého stromu a po něm jdeš na kraj kajícnosti v obličeji zčernalý obtisk rtěnky smrtky credo; vyznání víry věřím něco se zláme v kolenou až do kleknutí mravenčí pochod skrz nervy do krajíčků těla kam se jinak city nedostanou věřím v obtékání pohledů že je možné brát a držet za ruku a bloumáním po ulici rozčesávat přítomné chvíle v proplétání kroků
věřím okenní kličce co se točí zvenku okna v patře prolévaná touhou nemístného pohledu vždyť třeba … protékají skla
sanktus, sanktus; svatý svatý
svatá prostoto je mi to líto kolébání stranou sem a tam a vyrážení zubů nad pětidenními strništi je mi to lito že už ti z tepen neprýští krev a mlíko
svatá prostoto miluj mne a ber mi z dlaní žár a nad ohněm za pátou z bran poprosím i za ni až jí bude lehká zem a nebe zbude dokořán
pater noster; otče náš
otče ber a sbírej tam kam jsi nás nechal vbloumat postranním úmyslem a řečí co je na srdci k neudržení báli jsme se otvírat rány tak opravdu jak se to dělá když je blízko chvíle prolínání
agnus dei; beránek boží beránků z běloby je na obloze až těžko počítat skrze průhled zvonů prý kolikrát trvá ráno hodiny a hodiny a potom se vrací noční spřádání nad svící dáš ji do voskové dlaně a smlčíš co se ví o podobě tvého smutku o smutku beránků eucharistia; svátost; večeře páně to je tvé tělo a tvá krev pod postelí válí se tu jako beznadějná bouře v příkrovu vlasů a splínů jako by už znělo mrtvým hlasem že je v pekle sezóna sběru variací na životní téma rakovina a nebe se rve s bezradností v podávané dlani přijímám a vracím se k plačtivému oknu a vidím co se děje na odraze a venku k smíchu odraná skutečnost se mstí za prodlévání a bojácnost benedicamus domino; blahořečme pánu jdi, ve jménu Páně… |