Pískem se mýt a vodou sušit slzy,
prsty se dotknout promarněných chvil.
A síla rukou v srdci, které mrzí
pocit že dýchal, pocit že jen byl

a učil mluvit každou barvu duhy...
Snažil se usnout ve všech malých snech
a listy stromů nazval svými sluhy,
vždy když se svalil na ustlaný mech.

Pískem se myl a vodou sušil slzy,
každé své lásky a že jich pár měl...
Už ve mně není, umřel příliš brzy,
zhrzený anděl krásných ženských těl.

Tak učí duha mluvit moje oči,
nudou a smutkem lehce povadly
Milujme lásku, dokud zemí točí
milujme peklo, nebe propadlin...

Pískem se mýt a vodou sušit slzy,
prsty se dotknout promarněných chvil.
A sila srdce v rukou, které mrzí
pocit že's dýchal, pocit že's jen byl...