Tenkrát, když zrály slunečnice a svět byl jako my, tak mladý já psal ti verše do měsíce a z písku pro nás stavěl hrady, tam nad řekou co třpytila se peřejemi
proč dneska nějak smutno je mi…
proč stavěl jsem je bez základů a padací most k tomu hradu otvíral polibky a přáním
proč dneska už jsou někde za ním jen vzpomínky a trochu slzy
proč vlastně dnes mě to tak mrzí vždyt‘ čas prý všechno snadno hojí
do lesa nesmí, kdo se bojí a stejně tak do minulosti
třeba ten, kdo se v lásce postí i když to asi trochu schází nic velkého si nepokazí je na tom lépe,
nebo snad je lépe takhle vzpomínat ?
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Stevenson', 07.07.2006 19:24.