Na těle srst a sílu draka…

Osud je osud, proč se ptát?

Žijem si život vlkodlaka,

za noci lovit, ve dne spát.

A douškem vody zajde chuť.

Zvrácené hrátky buď jak buď,

povolí lidé tlupě vlčí.

Napít se z tepen, vysát rtuť,

kde jeden chladne, druhý mlčí.

A rudá řeka proudí krajem,

není čas čekat, jde se dál.

Zoufalost říkat, že si hrajem

na bohy temných katedrál.

Od srdce k srdci sajem víru.

Přežití, marnost nad marnost.

Prapředci otců netopýrů,

co si už jenom topí zlost…
A horká koupel dodá síly.

Štěstí je štěstí, nebo pech?
I když nás zatím nechytili

do klecí, skleslí na pelech,
ukryti ve dne ve své díře
čekáme na noc, na svůj čas.

Bezradný člověk, nebo zvíře?
To už je jedno, vem to ďas!

Až přijde chvíle naší smrti,

poroučej směle, vzchop se vzchop!

Zápěstní kůstky sobě drtí

bezradný člověk, lykantrop.