postýlka v rohu připomínáže už jsme velcí na pohádkyz oblohy ještě padá zimaa den je zatím hodně krátkýčervotoč hlodá svoje cestyv dřevěných nohách od židlíveliký malý naše štěstípár dní už tady nebydlícítívám vůni v bílých cícháchv zasněné tváři vídám smíchi to jak potichounku dýcháškdyž čtu tvé knížky o dracícha o kočičkách s klubky vlnyo vševědech a princeznáchjsem toho všeho ještě plnýa srdce zvoní na poplachjak hříšník na hranici peklacítil jsem jenom pustý žals účastí doktorka když řeklaže Bůh tvou duši k sobě vzalvšude už slunce zlatí trávua jarní vánek teplem dýchutírám oči do rukávua marně tápu v závějích