Sekáš hlohy a pak se nezmůžeš na žlutavou hortenzii Urguješ elektrickými obušky lehkou dívku z nádraží startující po forbesácku duněním duhových cinkavek Bytí srdce jakožto hrdinská zbraň sexuálních impulsů si však nezadá s tvým vystupováním méněcenného investora poletujících občasností duše Spánek, jako pudr pro zapruzenou rekvizitu ukřivděné persony nenutnou, směšnou a nastrčenou do manéže Serafinského divadla, vám hnojí mozky lordi a knížata studených lesů! Laně v nich panenskými nozdry rozrývají touhou zeminu a vy tonete v chladných potocích mřenek a tak Kreténismus je ničím proti neukojitelnému rozmaru tvrdošíjně nechávat zavřená stavidla bolu a trápení Existence těsnícího zařízení třebaže sebevíc utaženého nezabrání touze odpadu vyjít na radostné slunce velkoměsta A pak prudce máchat rukama, abys sám ustál plivance z nádrže zatímco ji ten kal s káchlými kapry zadusí pachem rybích duší Dej jí vědět svým jménem že jsi těžce neregulovaným tokem a řekni, že odporuješ zákonům spontánní přírody (neuděláš, čímž zpevňuješ trup svých stavidel) Dokud se masivní bradavky neuvolí zmlátit tvé lícní kosti mlaskavými políčky nevyšleš do milostného éteru květy tvého zámku hermeticky uzavřeného (mimo hampejzy ti nikdo takhle nezahraje na bubny) Ale kdo by zřel obsach tvých komnat těžko by udýchal levandulový vánek z obrazů, malovaných štětcem elementárních pochodů tvé duše prahnoucí po cape-townských rozbřescích Malůvky co vytryskly ven věrohodně předstírají zaplnění primárního stesku mozkomíšních mrtvic křupajících vazů... Indigovým štěstím? |