Květina
zavěšená ze stropu
kýve se
svět rozměrů
přichází změna
                    konec konců
dlouho jsme
na to čekali 

takže
nač to odkládat 

jenomže
jak vyrovnat se se ztrátou
toho co bylo 

JEDNO DUŠE  

zahodit
za sebe 

kus kry
kus krystalu
své duše 

jasně že bolí
když chceš se litovat
                          jen směle do toho 

ale pamatuj
že ptáci nikdy nepřestanou
mávat křídly
jen proto
že jsou unaveni 

(dost možná že i časem změny) 

všichni cos měl rád
pomalu umírají
a to cos nestihl uvidět
už musíš najít sám 

zakopneš jednou
a podruhé už nechce se Ti vstát 

ze snu co mohl skončit dobře
dobře víš
že je čeho se bát
moc dobře 

dobře 

nasbírej trny kaktusů a růží a
vylož si s nimi oči a koutky rtů 

aby Tě nelákalo mluvit
když oči nejdou přivírat
aby sis
tím mohl projít v klidu sám 

to
vnitřní hlas
              jen křičí
umlč se
oslep se
abys uviděl 

a pak jdi klidně spát