Speciálně pro Repulsiona (vyžádal si to)

Interiér; malá hospůdka nižší cenové kategorie, v nejodlehlejším konci stojí dlouhý stůl, nad ním na zdi připíchnutý plakát s obrázkem Aloise Jiráska, na stole leží několik tlustých knih, stoh papírů a stojánek na tužky. Kolem stolu sedí čtyři muži. Jsou to CYKLISTÉ. Jeden má na hlavě cyklistickou přílbu, druhý má žlutý trikot, třetí cyklistické rukavice. Čtvrtý je v civilu.

Cyklista v civilu (vážně): "Milí přátelé literatury! Vítám vás na našem pravidelném výročním setkání. Dovolte mi nejprve, abych stručně zhodnotil naše výsledky za minulý rok. (bere papír, čte) Próza - 1587 kilometrů na jednoho člena, básně lyrické rýmované - průměrně 6x do roka, což je oproti loňskému roku výrazné zlepšení, básně lyrické nerýmované - mezi všemi členy klubu třikrát, což je oproti loňsku nárůst o 50%, kritiky děl - na každého člena 12x měsíčně..."

Cyklista ve žlutém trikotu (nechápavě): "Jak to, že básně lyrické nerýmované třikrát, vždyť jsem vám posledně říkal, že jsem to kolo pak našel přivázaný před sámoškou!"

Všichni (pohoršeně syčí)

Cyklista v přilbě (nakvašeně): "Ty jseš tak blbej, člověče, to je do nebe volající! Kolikrát ti budeme opakovat, že tady nesmíš říkat takový slova jako "kolo"! My všichni víme, že "básně lyrické nerýmované" znamená "odcizení kola", ale nikdo jinej to vědět nesmí!"

Cyklista ve žlutém trikotu (nechápavě): "Ale když mě se to tak blbě říká - no dyť si to řekněte sami - našel jsem báseň lyrickou nerýmovanou přivázanou před sámoškou..."

Cyklista v rukavicích (šťouchne do něj, polohlasem): "Ale takhle se to neříká! "Kolo" je přece "hexametr", a když chceš říct, že k básni lyrický nerýmovaný vlastně nedošlo, tak musíš říct ,Našel jsem hexametr, který jsem už považoval za ztracený´. "

Cyklista ve žlutém trikotu (smutně): "Když já holt nemám pamatováka, no. Pět let jsem v klubu a dodneška jsem si pletu jamb a trochej."

Cyklista v civilu (lehce pohrdlivě): "Helejď se, to je přece jednoduchý. ,Jamb´ je to, co používáš, když potřebuješ zvýšit atmosférickej tlak v duši, a ,trochej´ je to, na čem máš nohy, když šlapeš."

Cyklista ve žlutém trikotu (píše si na papírek, zadumaně): "Jo, takže ,jamb´ je hustilka a ,trochej´je pedál?"

Všichni (pohoršeně syčí; cyklista v přilbě ho pod stolem nakopne)

Cyklista v rukavicích (naštvaně): "Hele, já jsem to nechtěl říkat takhle na plnou hubu, ale už mě štveš. Jseš jedinej z nás, kdo doteď nepochopil, o co vlastně jde. Před tejdnem jsem tě přistihl, jak si před závodem čteš."

Cyklista ve žlutém trikotu (nechápavě): "To byla jenom pohádka o princezně Koloběžce! Já myslel, že vo kolech číst můžeme, dyť předseda si tuhle četl návod na flastrování pneumatik v Ábíčku!"

Cyklista v civilu (nakvašeně): "Hele, hele! Já jsem nic takovýho nedělal, já se jenom koukal na obrázky galusek! A kromě toho, nikdy nikdo neřekl, že se smí číst něco o kolech. To bylo na začátku. Ale od tý doby, co jsi sem přines´ tu knížku od Hayleyho, co se jmenovala ,Kola´a vůbec vo kolech nebyla, jsme to zrušili. My nemáme čas na nějaký blbý čtení, my musíme trénovat. Podívej se na Kuliše, ten nikdy nepřečetl ani "ESKA" a letos je nominovanej na Závod Míru!"

Cyklista v přilbě (zasyčí, polohlasem): "Tsss, předsedo! Epigram! Dobříš!"

Cyklista v civilu (odkašle, vážně): "Ano, děkuji za upozornění. Takže, aby bylo jasno, Kuliš nikdy nepřečetl ani epigram, a letos už má zamluvenej pokojíček na Dobříši."

Cyklista ve žlutém trikotu (smutně): "No jo, to je pořád samej Dobříš, samá Katovna, že jo, ale vono je někdy těžký se uhlídat. Mě se tuhle máma ptala, jestli ještě furt dělám ten sport, a já jí na to musel říct, že jsem fejetonista."

Cyklista v přilbě (zasyčí, zlostně): "Epos! Epos!"

Cyklista ve žlutém trikotu (dotčeně): "Já vím, kurva, že se neříká ,sport´, ale ,epos´, jenže moje máma to neví."

Cyklista v civilu (souhlasně): "A ani to vědět nesmí!"

Všichni (souhlasně pobrukují)

Cyklista ve žlutém trikotu (dotčeně): "Podívejte, mě už to nebaví. Vlastně jsem vám chtěl říct, že končím. Já už nechci mluvit pořád o tý pitomý literatuře. Abych pořád říkal ,Thomas Mann´, když chci říct ,Pavel Padrnos´. Včera jsem si podal přihlášku do Klubu českých cyklistů. (shýbá se pod stůl a vytahuje igelitovou tašku) Tady vám vracím toho Hálka a Bezruče, Hněvkovskýho vám vrátím pozdějc, má ho rozečtenýho děda. Odhlásil jsem Literárky i Tvar a už měsíc odebírám Sport. To jsem vám chtěl říct." (obrací se a odchází)

Všichni (pohoršeně): "Odpadlík!"

Cyklista v civilu (tleskne, vážně): "Ticho, přátelé, prosím o klid. Vraťme se prosím k naší výroční zprávě. Prozódie - 7x ročně, obkročný rým - 4x na 100 kilometrů...."