Čekám na Tebe,Petře.

Už měsíc čekám až přiletíš a začneš honit svůj stín po pokoji,

Nepřilétáš a to bolí.

Opravdu rád bych se naučil létat

Rád bych uletěl  do Země Nezemě

  Občas se mi zdá že slyším někoho ťukat na okno,ale...Ne.

Vyprostíš mě ze starostí a problémů?

 Zbavíš mě návyků ubohých bohémů?

Rád bych si zase hrál s holkama a neviděl rozdíl.

Chtěl bych v sobě najít všechno,co jsem pozbyl

                                                                                        věkem.

Času sekem.

Vím že nepřijdeš,ale vím že jsi.

    A  teď když tu klečím před svou fotkou  bylo mi asi pět let,opravdu hezčí a správnější zdál se mi svět

      A se svíčkou držím chvíle přání,hodinku temnou,

Přijď Petře Pane a modli se se mnou.

Chci zpátky svoji naivitu a nevinost      

  a taky pohádku o siru Gawainovi.

  Náhody stojící při Beowulfovi,zvuk trpasličích kovadlin.

 Vraťte mi zpátky Hobita a příběhy co říkal džin.

Kde jsou moje roztrhaný kolena a ušpiněný dlaně,

   Ježíška,Rákosníčka a Křemílka,díky Bohu za ně.     

Chci zpátky pocit že moje pískoviště je opravdu hrad.

Hrad se kterým si můžu hrát.

   I když rosa erby z písku přes noc setře,

modli se se mnou Petře.

Vidíš ty oči Petře?

  Vidíš v nich závist,vidíš v nich zklamání?

Stojí v nich,támhle je tetřev,chci slyšet tokání!

A když ne,tak zítra je přece taky den.

 Ten klid,zní to vyloženě jako absurdita,jako sen.

Vyběhnout ráno z domu,vrátit se na oběd a do večera ven.

 Postřehls ten meč ze dřeva a helmu postrčenou do čela?

  tipoval bych to na artuše,hledal jsem Mordreda,starou lišku.

   Stál za stromem,schytal jsem šišku,za ucho.

Stačil jsem ho proklát mečem a modrá krev z meče rychle steče.

                Byla opravdu modrá.

Jeden meč jsme s Mordredem udělali Johance z Arku,sestře.

                       Modli se,slyšíš Petře?

                          Vím že tu jsi.

                           Musíš být.

                    Chci zas snít snít.

                           Prosím.