Mizí ti ramena v mlze co ty víš o vlcích ! jeden mi zrovna leží u nohou a spí a zdá se mu, že po louce honí zajíce což mu naprosto stačí a tvá imaginace je mu buřt.
A sochy nesní !!! Jediná socha která kdysi cosi snědla se stala člověkem, a ještě ráda zkameněla hrůzou Romantice se podobáš až příliš Někdy si s tím lákavým kýčem až nevím rady Kdybych se napil, stanu se intelektuálem ?
To nebyl vítr, kdo tě oblékl Puritán Versace se na to už nemohl dívat. Smutně se zahleděl na stolní větrák: "Je to divnej svět, Sancho."
Skládám se jenom z postřehů. Z kratičkých vět, kratičkých myšlenek... Při průměrné délce lidského života - - k uzoufání.
Tak ty ses vdala... Ach jo. Ať chci říct co chci říct, vždycky nakonec řeknu: Tak ty ses vdala. Takhle to tak nevypadá, ale je to vcelku podstatná komunikační bariéra. Kupříkladu v restauraci to vadí. Ještě jsem nepotkal číšníka s pochopením. Mají mě za úchyla. Ostatně.... Mizí ti ramena v dešti
Ctnostná zvenku A uvnitř si stříháš vlasy a chlubíš se mi novým tetováním A hodně se směješ ...... Pokroková porcelánová panenka po babičce Vina chutná po hroznech, víš ? Je návyková
Moje dlaně Roxano zhrubly ! Možná už spíš ale ještě spíše ještě bojuješ Mám tu Tvoji svíci K ničemu ! Jsi trapná, když se modlíš. (Co na to otec ?)
Tak krutá doba ! A já krutý v Tobě ! (Prý kulatá a zlatá !!!...) Já, Ty, my oba.... Nevěrni sobě si nakážem ve verších psát a mít co dát a brát jen nezbytně nutné. Spousta toho takhle zbyde, víš ? Máš ráda paradoxy na víně, že jo ? Jsme sterilní, lásko. Už Tě mám Roxano, plné zuby Roxano prázdná Roxano bez citu Roxano !
Pouštím Tě z okovů a ze zřetele nepřítele Z lásky utkaná železná košile Homeopatie citů Mizí Ti ramena úplně všude Nic pro mě.
Nemám rád šedý zákal Ákida už někdo trefil, tak se vrať do moře
Děláš bordel v historii
|