Jak páry stroje pekelného
jde dým z raketových motorů
a padá na Zem
prosáklou potem dělníků
Jak slunce je ohně třpyt,
jenž vyletuje z těla rakety
A lidé stojí
A stojí
A stojí
A čekají, až na ledovou louku
spadne vlahý déšť benzinových par
Raketa stoupá k nebi
jak bílý pták míru
A lidé se hemží
A hemží
A hemží
A čekají, až raketa dobude cíle
Letní slunko vykousává
azur z oblohy
a plive ho na ostré štíty hor
A mraky pláčou
a ochlazují jeho dech
A raketa letí
A letí
A letí
Šedavé páry prachu se zvedají z Marsu
jak houby rostoucí po dešti
a zelenolistý sad pohlcuje
mnohočiché pachy ostrého ovzduší
A raketa už stojí
A stojí
A stojí
První noha vystoupila váhavě
na lesklý kov rakety snů
a jde vstříc přátelům
vstříc Marťanům
A jde
A jde
A jde
Kovově rudé oči Marťanů
bodají žlutou pláň
"Buďte zdrávi, přátelé!"
říká prvý a zasněně hledí
v několikanásobné nekonečno vesmíru
A jasné oči několika žen
zaleskly se slzou dojetí
A v prvé řadě s hlavou skloněnou
stojí, stojí a pláče
žena, jež poprvé na Marsu jest
A pláče
A pláče
A pláče
(Jak malé ptáče)
Již čas návratu nadešel
Raketa stoupá vstříc dálkám bezesným
a na Zem sedá po krátké chvíli
jak orel smělý na hnízdo své
Zas domácí papuče obujeme
a u krbů atomných sedat budeme
Jsme doma
Zas doma!
A Zem se dál točí
A točí
A točí