Zbaveni radosti i smutků na kraji země požehnané, bez prověrek a bez posudků bez zvědavosti co se stane, přijmi je k sobě, prosím Pane. Je pustá země zaslíbená, jen v bodláčí snad růže plané a Adam muž a Eva žena.
Pro odpuštění jejich skutků, pokání dávno obehrané nestačí zřejmě na propustku… kdo padl, ten jen stěží vstane. Vědomí světu zaprodané a lež když stokrát ověřená, snad ani oči vyplakané nezbaví prokletého věna.
Ten kdo si hrál jen ve svém plůtku v přítomnosti jinými dané bez radosti i bez zármutku to nic litovat nepřestane, i když svědomí rozviklané, kotva už do dna zabořená. Za zboží předem nedodané je přece velká každá cena.
Že ptákům postavil jsi budku pozdravil slunce, dřív než vstane ? bude to stačit na propustku ? měj slitování s námi Pane
|