Bojím se vás muži když na můj práh bolestí vstupujete
Otevřu každému kdo umí vyslovit mé jméno S úsměvem vždy se dívám do očí
Ztracená v nejistotě Ztracená a sama v sobě Pokaždé když se vy dívat přestanete
Kradu si duši a za úplňkových nocí ji prodávám po tržištích vděčná za každý zvuk úsměv a vůni známky obyčejného života který mě míjí
V těch chvílích jen Měsíc rozumí a za každou noc věnuje mi další stříbrný vlas
abych nezapomněla
|