Téma #81
Autor:bříza
Fórum:
Literatura
Datum publikace:23.05.2005 10:40
Počet návštěv:2856
Počet názorů:105

~ Poezie ? k čemu ?

něco intelektuálských tlachů :) -
- promiňte, ale fakt mě zajímá, co si myslíte.


VÍME VŮBEC, CO DĚLÁME ?

Rád bych položil jakousi otázku těm, kteří budou ochotni se zamyslet.
 
Byl bych rád, pokud by se tato otázka stala základem průběžné debaty (jakéhosi "brain stormingu") o obecném mínění a sebepojetí zde působících jedinců, jejíž výsledky by poté bylo případně možno shrnout do nějakého formulovatelného (jakkoli obecného a zásadně nikoli neměnného) názoru. 

Tato otázka se ptá po SMYSLU poezie.
 
Ve "zvláštním" smyslu slova tedy:

a) Čím je poezie pro Vás osobně, jaké potřeby Vašeho bytí naplňuje - ať už ji pouze vnímáte, čtete, tvoříte, nebo obojí.

v "obecném" smyslu slova:

co si myslíte:

b) Má poezie nějaký význam? Pokud ano, je tento význam subjektivní záležitostí jedince?  Nebo je (má/nemá - či může být) zde nějaký vliv i na lidskou komunitu? Kolektivní nevědomí ?

-------
a pod čarou pro ty, kteří by neměli dost, ještě pár otázek pro zájemce:

- mění se úloha poezie /či umění vůbec/ v dnešní době? (proč a jak?)
- je nějaký vztah, mezi poezií a svobodou člověka ?
- je nějaký vztah, mezi poezií a etikou ?
- je nějaký vztah, mezi poezií a osobnostní (či duchovní) zralostí ?

a konečně:

- považujete takovéto úvahy, či debaty za prospěšné, či užitečné ke tříbení vlastních názorů a orientaci ve svém směřování, nebo jde o pouhé plané tlachání, mířící do ztracena ?

-------------------
reagovalo 20 účastníků~ z toho:

5 považuje debatu za užitečnou
6 má pocit, že jde o plané tlachání (2 připouští, že zábavné)


18.6. - shrnutí Vašich reakcí:
/kurzívou vlastní komentář, bold - zvýrazněny subj. zajímavé momenty/

Smysl a význam poezie - reflexe Literry.

 

Objektivní důvody:

 I ) Rozvíjení komunikace:  a) schopnosti vyjadřování a přijímání myšlenek + 
                                                      pocitů 
(+ konfrontace s nimi)                                          

                                              b) zapojování “nevědomí” do komunikace (rozvoj fantazie -  
                                                Humble, 
vyvlékání pocitů “na zřetel” - Egil )

II)           Sebeléčení - ventilování a odreagování vnitřního napětí (duševní hygiena) - 
                                     “vytváření konformního prostředí v němž autoři a či
tatelé oslabují 
                                      své neurotické strachy z nesmyslnosti” (Tynic)

II)           Estetická funkce - poezie zrcadlí vnitřní zralost (a tím k ní motivuje ?) 

III)          Poezie - jako základní kámen lidské společnosti - společná paměť - má vychovávat, kultivovat, připomínat, rozpoznávat dobré a zlé, stabilizovat normy vnímání a chování (2x). (Tím se vždy do jisté míry střetala s dobou a stávající společenskou situací.Konec konců většina základních náboženských textů je rovněž poezií.)

IV)         Ve slově se skrývá moc, jak působit na lidi a ovlivňovat je. Poezie -možný nástroj pasivní MANIPULACE (zneužití poezie mocí) (2x) 

V)          AKTIVNÍ poezie je HRA, KTERÁ PROBOUZÍ VNÍMAVOST (1x) a učí PŘEKRAČOVAT HRANICE MEZI BYTOSTMI (2x) (tedy vede k empatii,  soucitu a vnitřnímu osvobození od zevní manipulace !!! - viz vztah poezie- osobní zralost - etika - svoboda) 

 Subjektivní důvody:

Psaní:  

I)           Tam, kde rozdíl mezi potřebou sdělit vnitřní stav a komunikační “nosností” obecné řeči přesáhne subjektivně únosnou míru.

II)          Sebevyjádření: manifestace vlastní jedinečnosti, sebepotvrzení, snížení existenciální úzkosti a překonání individuální izolace.  

III)        Vytváření jedinečných osobních vazeb s jedinci se vzájemně “kompatibilními” komunikačními kódy (tam, kde se vzájemná komunikace daří).

IV)        Vlastní básně - fixace vzpomínek, nápadů a prožitků - jakési vnitřní “fotografie” ve slovech, na kterých je možno sledovat vlastní vývoj v čase. (+ jakási duševně/duchovní “pozůstalost” adresovaná světu(1x) 

Čtení:

·          nácvik “sdíleného vědomí”, sebeuvědomění, poznání sebe sama v druhé bytosti a jejím prožívání. (1x)

·         Tajemství - odhalování mystiky slov, dané jejich více úrovňovým vnímáním (1x)

·         Hledání společné lidské symboliky (“rozkrývání” kolektivního nevědomí ?) (1x) 

----

Proměna funkce ve společnosti:

·         v minulosti poezie měla nějakou společenskou roli, dneska je to zábava.

·         kvalita skomírá, na povrch se dere kýč (Odraz obecného úpadku lidské bytosti? Nebo naopak známka odumření artistní salonní umělecké poezie, která svoji roli neplnila?)

·         jedním z důvodů je závislost na stávajícím vládnoucím systému a jím dané “společenské poptávce” (obecný problém kultury a umění)

·         pro utlačené byla poezii v minulosti zdrojem naděje.  

Postřehy:   

Sebereflexe versus umění:

obecně sdílené přesvědčení - ostré odlišení mezi: poezií psanou z vnitřní potřeby  …X … poezií psanou z důvodů zvýšených osobních ambicí, jako tzv. “literaturu”. (naznačuje spíše optimistický důvod současného vzmachu “kýče” nad kvalitou- viz výše)

·         citat Witolda Gombrowitza: "Zdalo by sa, ze umenie sa rodi z nasej potreby expresie, paradoxne vsak nikto netuzi vyjadrit sam seba, pretoze vsetci tuzia po umeni." (vk) (není tomu na Liteře PRÁVĚ NAOPAK ?) 

poezie versus svoboda:

Svobodný člověk nemá potřebu tvořit. Jeho žitá existence je jeho explicitní poezií. V tom spatřuji vztah poezie a svobody. Jinými slovy : poezie osvobozuje a znovu paradoxně vede k zániku tvůrčí síly. (Tynic)
(Vedla by, pokud by tento zápas za svobodu - ať vnitřní, či zevní - mohl někdy ustat. Zdá se, že zdroje poezie jsou nevyčerpatelné,alespoň - pokud na zemi existuje člověk.)


Počet úprav: 4, naposledy upravil(a) 'bříza': 07.10.2005 16:05.

Názory
07.11.2005 16:31
brunele
hey hey hey...bělokorej...dyk splynout se dá aji s ves mírem... mne nesmol.... ale furt je lepči kundička v dlani než achat nad velkým třeskem jo... vona ta kunda je taky vo zrození mileizlatei.... a já se nenarodil jako foton positron a vubec... nesem zbytkový záření...což mi jistí smrtelnost i touhu po kolotoči života... a poesie je bilet na vesmirnou pouť... a na tu lochnesku... někdy teda je blujno z ty rychlosti... stejně vim co máš pod svou korou nevinný barvy :-))
09.11.2005 13:29
Wopi
a já pořád, proč potřebuju na dlaně mach3...
10.11.2005 17:35
suva
wopíčku a eště ses nepořezal? :c)
14.12.2005 13:35
Hana B
Poesie je podle me zprostredkovana vnitrni souhra nalady, okamzitych i dlouhodobych pocitu, nostalgie a myslenek, ktere chce dat clovek najevo. Je to velky lek na dusi. Avsak nevim, jestli na tomto serveru. Basnik by mel psat sam pro sebe, nemel by mit potrebu sve dilo vsem ukazovat, pysnit se jim a nechat ostatni ho ohodnotit. Tkvi to v sobecke úsia - podstate. Mysim, ze to je projev toho, ze si sam sebe dostatecne nevazi...No a vidite, i ja sem pisu :-))
14.12.2005 16:17
Black_Orpheus
Hana B napsal(a):
Poesie je podle me zprostredkovana vnitrni souhra nalady, okamzitych i dlouhodobych pocitu, nostalgie a myslenek, ktere chce dat clovek najevo. Je to velky lek na dusi. Avsak nevim, jestli na tomto serveru. Basnik by mel psat sam pro sebe, nemel by mit potrebu sve dilo vsem ukazovat, pysnit se jim a nechat ostatni ho ohodnotit. Tkvi to v sobecke úsia - podstate. Mysim, ze to je projev toho, ze si sam sebe dostatecne nevazi...No a vidite, i ja sem pisu :-))
souhlas
15.12.2005 09:26
Lena
Hanka B. to napsala hezky.
15.12.2005 10:14
bříza
to Hana B: Pokud by básníka nezajímalo, co svými básněmi komu sděluje -a zdali je toho vůbec schopen - pokud by skutečně psal jen proto, aby si léčil duši - a nezajímalo ho objevování poezie pro její samostatný smysl:

- byl by to básník, nebo grafoman ?

a pokud koho, kdo se zabývá básněmi a poezií zajímá, jak jsou jeho slova vnímána ostatními - proč to pojmenovávat nedostatkem sebeúcty ?

12.02.2006 17:32
Luciasek
Mně poezie dává hodně-já osobně sice nečtu,ale skládám básně-pomáhá mně to k tomu,abych sama sobě a všem okolo mně sdělila,co mě trápí a co mám zrovna na srdci............
03.03.2006 23:06
cantes
Jestli poezie něco dává, je hodně individuální. Záleží na čase a místě, kde poezii čteš. Někdy ji vnímám jen tak, někdy se nad ní trošku zamýšlím. Ale souhlasím s Luciaskem, že nám určitě pomáhá - stejně jako cokoliv, co napíšeme - sdělit pocity, radosti i starosti..
26.05.2006 18:34
Zly
a) pro mne je poezie a humor poslední, velmi průsvitnou blankou, skrze niž jsem schopen rozlišovat mezi stádem lidí a stádem prasat

b) kultura, která ze svého středu vytěsní poezii, dřívě či později dospěje k vrcholnému stádiu civilizace, a totiž k naprosté, promyšlené a dokonale provedené zkáze. Sieg heil! story by mělo jako příklad postačit
27.05.2006 01:15
Nechci
Pro mě je poezie obcování se slovy (od nejněžnějšího mazlení po znásilnění) za účelem početí myšlenky. Rozhodně ale neodsuzuju ty, kterým jde o rozkoš. Naopak. Bez rozkoše se myšlenky rodí slabé a neduživé.
27.05.2006 18:29
Markel
Jestli někdo, kdo uveřejní svoje dílko, říká, že píše jen sám pro sebe, tak to není pravda. Píše hlavně pro ostatní, chce vědět, co oni na to, jak to vidí, jestli to cítí jako on. To uvádím k výše uvedeným vyjádřením, která jsem si poctivě přečetla.
A teď, jak to vidím já.
Když píši, tak jsem, když třeba maluji, tak jsem, když zpívám, tak jsem, když něco vyrábím, tak jsem. Potvzuji si svoji existenci, svoje místo tady na zemi. Nemám pak pocit marnosti. Mám pocit, že něčím přispívám do "nekonečné lidské databanky vědění", která se může komukoliv otevřít, když o to bude hodně stát a dle mých zkušeností i tehdy, když o to stát ani nebude. :-))
Za každým slovem se skrývá nekonečno mnohotvarých obrazů, podmíněných náladou, představivostí, prožitými roky-možná moudrostí, zkušeností, a když je to slovo vysloveno a nebo napsáno, víc si uvědomuji souvislosti věcí minulých, dnešních a příštích. Kdybych tenhle pocit neměla, připadala bych si jaksi beztvará, volně se vznášející v šedém prostoru. Poezie je pro mne královnou všech slov.

A souhlasím s Nechci, že poezie je obcování se slovy za účelem početí myšlenky, to prostě sedí, líp bych to nevyjádřila.
27.05.2006 18:31
Markel
Juj, jsem tu nová, tak se za ta avi omlouvám, příště se polepším a budu označovat nikomu :-))
22.06.2006 08:58
sir
Dobrá poezie je kultivované sdělení něčeho dobrého i zlého ostatním. To dobré i zlé musí být historicky ověřenou pravdou a dobrý poeta musí zaujmout čtenáře natolik, že tento v tomto bláznivém spěchu - zastaví svůj krok a ve svých zkušenostech toto dobro i zlo najde (nebo nenajde). Čím více lidí od profesorů po soustružníky ... tento svůj krok zastaví, tím je poeta poetičtější. Přidá-li navíc básni rým, rytmus a délku - pak jeho poezie musí plnit své poslání. Svým způsobem poeta stále vznáší svůj dotaz k ostatním, zda to cítí také tak jako on sám?
21.07.2006 15:12
Konstantinidisová
K čemu?
Poezie vždycky sloužila coby nástroj na balení holek.
(I kluků, v mém případě.)

A funguje.
31.07.2006 12:56
Craerassy
kdybych měla psát poezii, unudila bych se k smrti...pro mě je pobyt tady jen hrou se slovíčky...a přílišné přemýšlení nad jejich poskládáním vede jen k dokonale úhlednému balíčku, nad kterým mnozí sedí a dělají své och a ach a marně přemýšlejí, jakou kritiku napsat, aby těm ostatním, co dělají ó a ech nepřipadali příliš hloupí...to máš jako s obrazy...modrý kolečko, žlutej kužel a červená dokola...malíř se směje, zatímco ostatní hledají podstatu té "krásy"...nějak vymizela z lidí hravost:-)
02.08.2006 16:32
Markel
Craerassy napsal(a):
kdybych měla psát poezii, unudila bych se k smrti...pro mě je pobyt tady jen hrou se slovíčky...a přílišné přemýšlení nad jejich poskládáním vede jen k dokonale úhlednému balíčku, nad kterým mnozí sedí a dělají své och a ach a marně přemýšlejí, jakou kritiku napsat, aby těm ostatním, co dělají ó a ech nepřipadali příliš hloupí...to máš jako s obrazy...modrý kolečko, žlutej kužel a červená dokola...malíř se směje, zatímco ostatní hledají podstatu té "krásy"...nějak vymizela z lidí hravost:-)
souhlas, souhlas, souhlas :-)))
08.08.2006 18:12
bříza
Černíkův pohled na věc, který bych víceméně podepsal:

http://www.blisty.cz/2006/8/8/art29686.html
09.10.2006 15:52
egil
Vřele doporučuju! - Petr Boháč (Souvislosti, II/04 a I/06):

"Především u Kučery je kladen důraz nikoliv na básnické slovo jako na základ básně, ale na to, co se demonstruje mimo něj, co se skrývá v zámlce, v tajemném náznaku. "Hlava halí se v hladinách hlasu. / Čekání. / Dýmy jsou kolmé. / Údiv / hledí k nebi." Básník se však vztahuje k řeči, obnovuje ji a nalézá v ní nové možnosti vyjádření. Svou činností je de facto subverzí jazyka. Právě tato každodenní revolta proti strnulosti mu umožňuje dosáhnout meze a proměnit je v hranice, cosi, co se dá překročit. Až v tomto vykročení (v přesahu) dostávají zámlky smysl a tvar. Bez tohoto jitření řeči a touhy pojmout do básně celistvost jsou pouze maskou snažící se zakrýt básníkovu bezradnost. A bezradnost maskovaná tzv. bezprostředností a zatajenou transcendencí je hlavním znakem obou sbírek. Jak příznačné pro současnou poezii, a nejen hostovskou!"

viz: www.souvislosti.cz
(obě recenze tam jsou v plném znění)

09.10.2006 16:01
egil
recenze jsou zajímavé celé (jedny z nejlepších, co jsem ze současných četl)...

co jsem uvedl, je pouze ukázka, myslím, že v recenzích jsou i jiná místa, v kontextu otázky po smyslu poezie stejně klíčová.
[ << ] [ < ]

Přidat názor
Avízo:
Jen pro autora

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)