co je to klišé |
Obracím se na vás s otázkou na téma, o kterém si myslím, že jste kompetentní všichni pohovořit. Co je to vlastně klišé? Klišé: v břiše, tiše, dýše, číše, Fišer, v míše, plyše, chýše, píše, pýše, říše, výše... Každé slovo se jím v určité konstelaci může stát. Tak tedy posílám balón do hry:
milý pane milá dámo největším klišé je klišé samo
Jenom na mě nechoďte s žádnou Wikipedií...
|
|
Názory |
15.05.2007 14:29
Aglája
|
Adin Mandl napsal(a): nožičky jsou sice nebezpečný, to je fakt, ale ručičky (najmě hodinový) - to jsou vyložený svině kór dyš dou blbě... |
15.05.2007 15:04
marťánek paní Koutné
|
Konvalina napsal(a): Ať si kdo chce, co chce píše, teprve jsem šťastná tiše, když ni jedno z těch všech klišé, popisované tu výše, k životu se nerozdýše! Ručičky či nožičky? Vždyť jsou hnusný celičký! Nejhorší však, co se stává, když se, mrchám, urve hlava! Klišé bez hlavy a paty, chraň nás Pán Bůh + všichni svatí!!! myslím, že tímto by se dala celá diskuse uzavřít. Dekapitace klišé! :-))) |
15.05.2007 15:13
Aglája
|
Konvalina napsal(a): Ať si kdo chce, co chce píše, teprve jsem šťastná tiše, když ni jedno z těch všech klišé, popisované tu výše, k životu se nerozdýše! Ručičky či nožičky? Vždyť jsou hnusný celičký! Nejhorší však, co se stává, když se, mrchám, urve hlava! Klišé bez hlavy a paty, chraň nás Pán Bůh + všichni svatí!!! :o))) Amen |
15.05.2007 19:07
Adin Mandl
|
:o))) Adin |
16.05.2007 15:17
Yvette
|
veskrze souhlasím se všemi...
pro mě jsou klišé věci typu "krásná jako luna" "dýky zabodnuté v srdci" a podobné věci, které mají svůj jakoby ustálený význam.
Tento význam se však dá popsat i jinak. Při popisu krásy či bolesti v hrudi (patrně významu trhání srdce kvůli nenaplněné lásce), to vše se dá popsat jinak, originálněji.
Pravdou ale je, že pokusy maximální originality často zapadají do absolutního bahna klišé,. protože i přehnaná originalita (obsahem pak nesouvisející, těžko pochopitelná, originalita, která prostě jen chce být originální bez pokusu podat jakési svědectví, taková "originalita" se stává klišooidní.
Dále je tu pak skutečnost,kdysi popsaná někým moudřejším než jsem já, že "všechno už tu někdy bylo, všechno už bylo někdy popsáno" A tak se může stát, že v té směti tolika autorů co tu jsou (o autorech profesionálních ani nemluvě) se opravdu najdou lidé jaksi se "vykrádající" a kopírující, aniž by o tom nevěděli. Takže já klidně můžu použít skvělý básnický obrat tak jak by ho napsal třeba Kipling, aniž bych četla jakoukoli jeho poesii :)
|
16.05.2007 15:19
Yvette
|
a ještě něco mě napadlo. Ona vlastně poezie třeba 30tých let (taková ta milostná) nám teď může přijít klišoidní, směšná. Dnes už by se neujala, změnil se slovník, hledáme nové směry, způsoby psaní, nové obraty, o rýmech ani nemluvě. Možná ta naše "poezie" bude za pár let taky neskutečně klišoidní |
17.05.2007 09:20
Yvette
|
nene, to není...ja nemluvím o všech básních...jsou básně všeobecně poplatné aniž by zklišovitěly :) Nebo možná užívám špatný termín...
Tahle je moc hezká, ale co jsem kdysi četla mezivojnové slovenské básně, to byla fakt zábava...
a takový Shakespeare ...to je taky krása
u některých básní ale už nejde mluvit o klišé...takové básně o strojích, o ženách u pásu, o jeřábnicích...to je hrůza...ale vlastně ne klišé
|
20.05.2007 20:18
midiman
|
Jazyk se vyvíjí - možná ne tak nápadně slova a gramatika, ale mění se slovník... a to docela rychle! Takže básně psané jazykem 19. století vnímáme dnes nepřirozeně. Tak to je a tak to bude.
V tomhle punktu je na tom líp překlad - protože Shakespeara můžeme neustále znovu překládat a tím pádem "modernizovat". Prosím pěkně, nic se ovšem nesmí přehánět - ne aby někdo koně překládal jako "Renault" a podobně :-)
Tohle je už trochu o něčem jiném než o klišé, ale nepřímo to s tím také souvisí. |
20.05.2007 21:53
Alan Marceau
|
Takové básně o strojích, o ženách u pásu, jeřábnicích, to je krása...
klišé je šablona... když člověk chce něco vyjádřit, nevyjádří to tak, jak to cítí, ale použije nějakou šablonu, do které napasuje to, co potřebuje... báseň je šablona, pozdrav je šablona, člověk vlastně žije jenom v šablonách a celej život je jedno velký klišé... a to, co tady všichni říkáme je klišé, například proto, že mě počítač nepustí, abych udělal něco za hranicemi, že mě vy nepustíte, že mě moje hlava nepustí za hranice... klišé je o hranicích a záleží pouze na tom, jaké kdo ty hranice máme... |
21.05.2007 11:09
Yvette
|
v čem vnímáte rozdíl mezo klišé a kýčem? |
21.05.2007 11:30
Vlkodláček Sráček
|
Yvette napsal(a): v čem vnímáte rozdíl mezo klišé a kýčem? To jsou přece dvě naprosto odlišné věci - klišé je, jak už bylo řečeno, něco provařeného, nedostatečně kreativního...
Kýč může být i hodně kreativní, a přesto to bude kýč. O kýči už tady také byla řeč. Kýč má dva základní znaky:
1. Většinou něco předstírá (sádrová pozlacená váza předstírá, že je "pravé baroko", výstava mrtvol v Lucerně předstírá, že se snaží "vzdělávat veřejnost" apod.)
2. Kýč je podbízivý, útočí na primární pudy a emoce, s čímž souvisí přehánění - na té váze je příliš mnoho kočičího zlata, báseň je samé rozervané srdce, horké slzy apod., ve filmu je "dojemná scéna" podkreslená ještě jímavější hudbou apod... |
08.06.2007 16:28
eliah bruno
|
píšeš klišé
píši klišé
tiše si v nás klišé dýše
neklišé se kryjí
v skrýše
jestli v břiše
kryjí se
jestli v srdci
kryjí se
tam však dýka!
klíše vzlykaj
že sou ďourkou
probodené
že jsme klišé
zapomenem
každý na nás
zapomene!
(i toť klišé!)
:-)) |
27.09.2007 13:04
maxima gali
|
klišé je to, u čoho cítim, že už má viac repordukčnú, ako výpovednú hodnotu
ak prvý krát počujem: modré nebo - nie je to klišé
ak ho prečítam v podobnom význame po stý krát, stáva sa to pre mňa klišom, je to hlboko individuálne, závisí to od skúsenosti posudzovača, ak ho prečítam v inom význame, ako bolo zvykom, opäť to nie je klišé
strieborný monitor
matný lesk k tomu
odišiel mi disk
veď mal komu
škoda že tak klišovite
bez záloh, bite ma, tnite!
ma porazí,
dúfam že opravený
o pár dní dorazí.
|
08.11.2007 19:51
siorak
|
Vlkodláček Sráček napsal(a): Yvette napsal(a): v čem vnímáte rozdíl mezo klišé a kýčem? To jsou přece dvě naprosto odlišné věci - klišé je, jak už bylo řečeno, něco provařeného, nedostatečně kreativního...
Kýč může být i hodně kreativní, a přesto to bude kýč. O kýči už tady také byla řeč. Kýč má dva základní znaky:
1. Většinou něco předstírá (sádrová pozlacená váza předstírá, že je "pravé baroko", výstava mrtvol v Lucerně předstírá, že se snaží "vzdělávat veřejnost" apod.)
Tož to je vyjádřeno přesně dle mého gusta. Tak nějak bych to řekl, kdybych to uměl.
2. Kýč je podbízivý, útočí na primární pudy a emoce, s čímž souvisí přehánění - na té váze je příliš mnoho kočičího zlata, báseň je samé rozervané srdce, horké slzy apod., ve filmu je "dojemná scéna" podkreslená ještě jímavější hudbou apod... |
08.11.2007 19:54
siorak
|
Alan Marceau napsal(a): Takové básně o strojích, o ženách u pásu, jeřábnicích, to je krása...
klišé je šablona... když člověk chce něco vyjádřit, nevyjádří to tak, jak to cítí, ale použije nějakou šablonu, do které napasuje to, co potřebuje... báseň je šablona, pozdrav je šablona, člověk vlastně žije jenom v šablonách a celej život je jedno velký klišé... a to, co tady všichni říkáme je klišé, například proto, že mě počítač nepustí, abych udělal něco za hranicemi, že mě vy nepustíte, že mě moje hlava nepustí za hranice... klišé je o hranicích a záleží pouze na tom, jaké kdo ty hranice máme... tohle se mi taky hooodně líbí |
28.01.2008 00:59
sokrates
|
byl jsem kdysi dávno v Leningradě na baletu, 6 borců tam trsalo s obrovským kladivem, nebylo to klišé, nebyl to kýč, byl to čistočistý děs ... |
28.01.2008 08:56
Monty
|
sokrates napsal(a): byl jsem kdysi dávno v Leningradě na baletu, 6 borců tam trsalo s obrovským kladivem, nebylo to klišé, nebyl to kýč, byl to čistočistý děs ... Moje máma byla v Severní Koreji na opeře o korejskejch partyzánech, prej taky dobrý. Ale tohle zní fantasticky, škoda že nechystaj s tímhle představením zájezd do Národního... |
28.01.2008 16:55
siorak
|
sokrates napsal(a): byl jsem kdysi dávno v Leningradě na baletu, 6 borců tam trsalo s obrovským kladivem, nebylo to klišé, nebyl to kýč, byl to čistočistý děs ... Také jsem byl v Leningradě na baletu. Sehnal jsem lístek po známosti - Bachčisarajskij fontan. Mám dojem, že to divadlo se tenkrát jmenovalo Kirovskij těatr nebo tak nějak. Interiér, před kterým se může jít Národní jedině schovat, carská lóže, hlediště i balkóny plné do posledního místečka s jasnou převahou "valutových" cizinců, kupodivu nadšených z jednoho z nejlepších baletních souborů světa. Asi jsi tam byl v sedmnácém po revoluci, ne? :-)) |
28.01.2008 17:18
sokrates
|
tuším, že to mohlo být kolem r. 80 |
30.01.2008 22:32
siorak
|
sokrates napsal(a): tuším, že to mohlo být kolem r. 80 Bylo, proč? Za třeskutého Brežněva. Nebo už byl posmrti? zažil jsem tam Černěnka i Andropova. |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|