Ne. Neberu stopaře. Mám s nimi špatné zkušenosti.
Můj specifický styl jízdy je zřejmě zneklidňuje, oni se pak neklidně vrtí, blednou a chtějí zase brzy zastavit. Jako ten chlápek, co chtěl původně do Karlových Varů, ale po třech zatáčkách vyšperkovaných zvukovými efekty ječících pneumatik mě prosil, abych jej vysadil.
"Tady? Mezi lesy?" "Jo, tady se mi to moc líbí! Je tu hezká příroda." "Ale chtěl jste do Varů, ne?" "Možná. Nepamatuju se. Rozhodně chci teď sem!"
I ta nejlepší pravidla však mají své výjimky. To, že jsem jednou zastavil jedné krásné dívce, k nim patří.
Předtím jsem lhostejně minul tři prosící vojáky, aniž bych vůbec zrak odvrátil od silnice. Pak se mi však najednou sám stočil k pravé krajnici a odmítal se odtrhnout. Zastavil jsem efektním smykem a dívenka nastoupila.
"Kam potřebuješ?" zeptal jsem se. Klidně jsem jí tykal, protože vypadala tak na patnáct, šestnáct. "Do Boříkovic," řekla a podívala se na mě krásnýma nevinnýma očima. "Fajn," kývl jsem a zařadil jednotku.
Ujeli jsme asi kilometr, když se její ruka začala zaobírat mým rozkrokem. Strašlivě jsem se lekl a jen zázrakem jsem udržel auto ve správném jízdním pruhu.
"Hele, tady máš ještě jednu řadicí páku, ne?" pravila dívenka.
Zcela jsem ztratil soustředění na jízdu.
Její ruka pokračovala ve své podvratné činnosti. Vyložil jsem si to jako explicitní sexuální výzvu. Zpomalil jsem a na oplátku zajel svojí rukou do jejího výstřihu. To, co jsem tam nahmátl, mě natolik zaujalo, že jsem neodkladně přibrzdil a chystal se najet na cestu do lesa.
"Co je? Co si jako myslíš?" zeptala se překvapeně a trochu dotčeně. "No... já... tedy... ehm..." koktal jsem.
Tohle byl vždycky můj problém ve vztahu k ženám. Nikdy jsem nepoznal, kdy to myslejí vážně a kdy jen tak flirtují.
"Pokud vim, tak jsem řikala, že potřebuju odvézt do Boříkovic. Kdybych chtěla do lesa, výslovně bych řekla do lesa," vysvětlila mi nesmlouvavě.
Nastartoval jsem a vrátil se na okresku.
Do Boříkovic jsme dorazili za moment, byla to hned následující ves.
"Támhle u těch zelených vrátek bych vystoupila," ukázala mi dívka.
U zmíněných vrátek stála žena, jejíž podoba napovídala, že se jedná o dívčinu matku. Ta se po nás podezřívavě dívala a hned, co stopařka vystoupila, spustila.
"Já jsem ti jasně zakázala jezdit stopem. Víš, jak je to nebezpečný?" obořila se na dívku a pak přistoupila k autu. Podívala se na mě s vyslovenou nelibostí.
Vzápětí si všimla vyboulení kalhot v místech, kde se ještě poměry ani zdaleka nevrátily k normálu.
A to je další věc, kterou u žen nezvládám. Neumím rozšifrovat jejich pohledy.
Ten, kterým jsem byl následně obdařen, byl velmi výrazný, ale do slov jej prostě převést neumím. Je mi líto.
|