Nazdar Leo, chtěl bys na tento vázaný verš pohled hokkera (haikujisty)? :o)... neber to osobně: (a) "požal srpen žence" - jak to proboha dokázal, kalendářní měsíc ovládl kosu a podetnul jím žence 2 až 3 cm od země? Zřejmě se jedná o vtipnou slovní hříčku, takový kuplétek. Ha ha. Mně to minulo, škoda. (b) Obdobně "štěkání potu", pot zřejmě štěká, jako kulomet. (c) "štěkání bičuje" ... uši, nikoli záda. Pěkné využití protoklišátka. (d) "horkost spí"... takže je vlastně zima? (e) "spát z polí" a vstávat k posteli. (f) "píšťala plotu", to je nějaká dřevokazná nemoc plotů? (g) "píšťaly vyjí věnce", ještě, že ne na měsíc. Jistě, jistě, jde o zvuky. Prostě Bach Ti přijde jako věnec, okay. Mě ne. (h) "břicho řve melodie", chápu, chápu, kručí, ale nestačilo by jedno slovo? (i) "bouře bije z lící", že by míšeňská jablíčka? (j) "nebe se drolí"--na šmolkové žmolky? (k) "Ježíš strmí lichý", je strmý nebo je to zas nějaké novosloveso, co neznám? Strměti? To jako ustrnout? Čučet vzhůru pod úhlem 70 stupňů? Ještě, že jsou tři, jinak by byl chudák sudý. (l) "v hrudi mi skřípe", specialitka kata Mydláře? Libo by bylo skřipeček? (d) Ah, "fénix". To poznávám, to je taková volavka haiku, také fousaté klišé. Takže, copak nám z toho zbylo: Kdož koho skolíš v kostele? Přežvýknou nadmuté kravám melodie. Pámbu když svolí, kol Tebe ticho. Ticho kol Tebe. Na mši jdou báby. Sbírají cestou hříchy. Velebný slabý, lichý. V dlaních mne zebe krev toho, kdo se topil… Ticho kol Tebe popelem sype mé vášně stopy. Není to kva, kva, kvalitnější dada?
Tfůj,
W.
|