Tady, uprostřed říká a píchá si prstem někam k hrudi tady jsem pukla. A vylezl štír krkavec a zavšivený orel a nakonec se vydrápal révový kořen. Vyrostl na mně vinohrad. A od té doby vážení, se přelévám sklenice vína do vína a učím se, dodala tiše jak v písních nelhat Tady, dole, a ukazuje kdesi k ohanbí, je pouť ke svaté kapli šípek v úvoze se až až červená píchají trny, a tohle vážení byl růžový sad. Však každá kaplička má stěny z malty, která se drolí. Tak pročpak naříkat? A tady, říká, když nanáší si pudr na tvář bydlely včely. A taky čáp a taky vlaštovky. Ty nad čelem krmily mladé. V obočí hnízdo a na loukách to čiříkalo, že bůh dal radosti nemálo, a líbat že se dalo v bzučení včel, v klapání zobáků a třepetání křídel, však každá louka stane se úhorem. Když vyprahne zem popraská, jak velká žíznivá stařecká vráska A tohle, ukazuje si k nohám býval stojan k notovým osnovám to bylo parády na kolonádách, a křídla to se to vážení, lítalo v bouřkách knoflíky praskaly, tkaničky jako komety fábory, lampióny, dech zatajený nožičky moje, klouzavé koráby stříbrnou trávou k soumraku žluklého slunce mě dovály |