Ona:

Kdyžtak se nakonec zblázníme

On:

to by bylo krásný.... společně se zbláznit.... třeba by nám dali cely se vzájemnym výhledem.... mohli bychom na sebe povzbudivě mávat a posílat si vzdušné polibky

Ona:

a malovat pomerančovým džusem po zdech sluníčka a z prostěradel stavět hrady...

On:

a na podlahu psát patou básně, co hned po prečtení zmizí ze světa

Ona:

a v prasklinách na zdech hledat mapy k pokladům, co mizí společně s účinkem léků

On:

a každou myšlenku nejdřív zaplést do pavučiny, aby nám neutekla hned...

Ona:

poslouchat symfonie co s rytmem kroků sestřiček se zničehonic vynoří doprovázené oním TIK TAK vesmíru...

On:

do kočárů z papírových krabiček od zubní pasty zapřáhneme muší povoz, a aspoň na chvíli ujedeme před novou injekcí

Ona:

v košilích jejichž proužky se změní v cesty z nichž každá vede do jiného krásného světa

On:

nad hlavou hvězdné nebe tvořené skvrnami na stropě... a pod ním louku z rozsypavajíciho se molitanu...

Ona:

a skály z linolea a lesy zdí, zeleně natřených...pro uklidnění.

On:

a pod postelí malé království skřítků, co by nám každý večer vyprávěli tu samou pohádku o velkém štěstí tam někde v dálce za obzorem...

Ona:

...obzorem tvořeným oknem s mřížemi, ve kterých budeme hrát piškvorky. Ty budeš mít hvězdy a já...já třeba letadla

On:

a pokaždý vyhraješ, protože se nikdy nebudu zvládat soustředit na hru... a pak každou výhru oslavíme ohňostrojem z blikajících žárovek

Ona :

A ve sprše společně stvoříme moře, co bude nám šeptat do snů. Potom se opijeme do němoty nedělním vzduchem, i kdyby byla sobota a budeme se dorozumívat jen mrkáním očí...

On:

ty budeš mít tiché... a já atlantické moře.... a když bude venku pršet, tak ho po kapkách spojíme v jeden jediný oceán

Ona:

a na jeho hladině budeme tančit, zpočátku pomalu, ale s každým úsměvem stále rychleji a rychleji...

On:

a až z nás ten oceán úplně zdivočí, jemným hlazením a douhou ukolébávánkou v náručí ho zase uklidníme, dokud neusne..

Ona:

potom budeme tiše pozorovat jak spí a vymýšlet složité plány na ovládnutí levé nohy postele bez použití zubního kartáčku

On:

změníme se v kočkodámy, a budeme si vřískat každá na svůj měsíční kámen, dokud ho to nepřestane bavit, a neuteče...a my se mu budeme splečně smát

Ona :

odhazujíce poslední pouta, roztáhneme konečně křídla, protáhneme se dírou po topení a budeme skákat ze střechy na střechu.

Ona :

 Noc bude mít fialový oči a já ti za konvalinku najdu na rohu kus skla, co přes něj uvidíš všechny antilopy, co jich jen na světě je

On :

 uvaříme si netopýří dech, a pak na chvíli uslyšíme všechna dobrá přání na světě, a bude nám prostě hezky marmeládově

Ona :

a až budeme ze vší té tyrkysovokarmínové unavení, lehneme si do kaluže uprostřed náměstí a dechem budeme kreslit rytíře zápasící o přízeň princezen z blesku

On :

a až ti rytíři odnesou své princezny do postelí, tak zhasneme a zazpíváme jim ukolébavku o lesklých broučích krovkách a bílých kočičích zápasnících

Ona:

a bude nám bláznivě blaze