Nejsem jasnovidec
ale tohle jsem viděl: Vyšlas ze zadních dveří Srpek melounu horkého odpoledne Karkulka v červených kalhotách Ty - a priori Já - špinavý stopař právě umytý ve tvých očích Angličtina osekaná na kmen a pár francouzských slovíček (písek oslovuje křemen tvare ale člověk člověku neříká tvore..) Tryskavá záře vrhá prasátka na celou krev Milujeme a nevíme o tom ... Nejlepší cesty jsou ty o kterých neznáme kam vedou... Srdce rozlité po Pyrenejích doteky prstů poprvé podruhé... Akord tisknutý tajným hmatem na strunách šílenství Krása polkla duši i s kostmi Rozpínám se a přestávám být člověkem Zarazí mě bolest prázdna polosplněného polosnu (Bůh měl po stvoření světa zbytky těsta tak udělal pár rohlíčků touhy) Mlčíš a svět je funny
... Večer hvězd... Měsíc nevyšel (prý nechce být jen zrcadlem) „La vie est belle“ řekl tvůj otec mezi pivem a vínem a zazpíval ticho o oktávu výš Ještě otevření svíčky dynamitem a trsátko na vyškrábnutí mozku Na stůl položím čistou lebku s pistáciovými oříšky Noc pozvala výčitky na večeři Slza stála držet stráž u vchodu do štábního stanu samoty ... Nikdo nevešel a ráno jsme nebyli ráno nebylo rány nebyly byly bily.. (Abys pochopil Artuši - největší je umění prohrávat) Kdy se uvidíme? Mlhavé nikdy se neptá... Přijímaná skutečnost trhá nitě padacího mostu na první odbočce do neznáma Čas jde vlastně proti nám jen když se bojíme La vie est belle... Je t´aime? Fannie? La vie - is funny.. |